Lehkost myšlenek a rychlé tempo života většinou nejdou dohromady. V uspěchaném světě není kdy si uvědomit, že vás obklopuje tolik drobných radostí. Nebo si myslíte, že potěšení vám způsobí nějaké materiální věci, případně až se stane to či ono. Kniha líných radostí se snaží dokázat opak.

Knihu sestavili Tom Hodgkinson a Dan Kieran. Vybrali a uspořádali krátké úvahy, postřehy a zamyšlení, na nichž se podíleli spolu s dalšími jedenácti autory. Každý jednotlivý tip je doplněn černobílou ilustrací Geda Wellse. Hned na úvod autoři zmiňují, že radosti mohou být prosté a jednoduché. Jejich cílem je ukázat, že nejlepší věci nejsou materiálního charakteru a není nutné na ně vydělávat. K čemuž bych měla výhrady. Už při četbě prvních stran se zdá, že si autoři místy protiřečí. Můžete narazit na opěvování balkonu, kterým se ne každá domácnost pyšní, či dokonce posezení u krbu (kolik obyvatel České republiky ho má?), a mimochodem ani relaxace ve vaně plné horké vody není úplně zadarmo.

To je ale jediná výtka, kterou ke knize mám. Víc než nějaké objevné novinky nepřímo sděluje, že jde především o samotný přístup k činnostem. Například na každodenní dojíždění se dá pohlížet jako na otravnou povinnost a ztrátu času, ale lze ho vnímat i jako zdroj nových zážitků. Ať už jde o pohled z okna na ubíhající krajinu, poslouchání rozhovoru spolucestujících nebo čas vhodný ke čtení.

Záleží též na celkové změně přístupu k nucenému nicnedělání. V dnešní hektické době se většina lidí snaží aktivně využít každou volnou minutu. Frčí multitasking, čím víc činností člověk stihne najednou, tím je považován za produktivnějšího a úspěšnějšího. I moment čekání ve frontě je třeba nějak šikovně využít. Kniha líných radostí ale doporučuje opak. Vrací čtenáře k myšlence, že k pobavení nepotřebují žádné speciální zážitky. Stačí umět zpomalit. Vnímat potěšení z každé jednotlivé chvíle. Více se soustředit na své smysly a naučit se vidět krásu kolem sebe.

Třeba jen tak se zaujetím pozorovat okolí. Ptáky, mraky, hvězdy. Sledovat, jak čajový sáček pomalu barví vodu. Lenivě se toulat městem. To v člověku určitě navodí jinou atmosféru, než když se pouze snaží o co nejrychlejší přesun z jednoho místa na druhé. V každém zpomalení je více všímání si a koncentrace. Navíc díky tomu lze poznat spoustu dosud neobjevených kouzelných zákoutí, kaváren a dalších zajímavých míst. Příjemný pocit se skrývá i v tvoření. Třeba ve vyřezávání ze dřeva.

Méně spěchu, více zábavy
Společným faktorem pro některé líné radosti je i určité smíření se a vychutnávání si nezměnitelného. Třeba odevzdaně nastavit tělo padajícím kapkám deště. Jde vlastně o prožívání přítomné chvíle. Na všech každodenních činnostech se dá najít něco zalíbeníhodného. Kniha zmiňuje například požitek ze zkrášlení sebe sama, které je povýšeno nad pouhou nutnou přípravu před odchodem z domova. Občas se autorům daří vyvolat v mysli příjemnou představu pouhým popisem například obyčejné městské lavičky. A dozvíte se třeba i to, že leností šetříte životní prostředí.

Pokud máte chuť na nenáročné a osvěžující čtení, pak doporučuji sáhnout po této knize. Krátké kapitoly, u kterých si nemusíte pamatovat konec, můžete číst od začátku, konce, i prostředku. Nemyslím si ale, že poselstvím je, že je třeba být línější. Ba naopak. Pro více uspokojení je důležité být aktivní, ale vystačit si s málem. Radost může přinést i samotné čtení knížky o radosti. A vzhledem k tomu, že se dá zapůjčit v knihovně, je to potěšení, které je prakticky zadarmo. ∞


Tom Hodgkinson, Dan Kieran: Kniha líných radostí
nakladatelství Jota
Brno, 2012, 216 stran