Ani o území hustě porostlém stromy, přestože jeho tématem je Les… Tento článek přináší vhled do nového vydání sborníku Literárního archivu, tedy do publikace literaturou a výtvarným uměním hojně prorostlou.


Lesy pokrývají 39 miliónů km². V případě nového čísla sborníku, který vydal už pod pořadovým číslem 51 Památník národního písemnictví, prostupuje tématika lesa všemi jednotlivými články, eseji i vizuálními odkazy.

Poněkud nudná, ale nutná úvodní kapitola
Je úvodem z rukopisu Jana Vrby v jeho Pokusu o román stromu. Zapomínání na trudnost i svízele života a upadání do vytržení nad růžovým oblakem květů… přesně tak v rozpuku své fantazie uvádí čtenáře autor, jenž byl český básník a lesník – ostatně, jak jinak s tímto jménem.

Ekopoetika i trampské fantaskno
Podstatnou část obsahu sborníku zaujímá rozbor díla Karla Klostermanna (1848–1923), českého spisovatele s německou národností, který se věnoval realismu a venkovské próze. Michal Hořejší se tomuto autoru věnuje ve své eseji s několika kapitolami a rozebírá Klostermannovo dílo, ve kterém les patří mezi klíčové prvky jeho tvorby.

Šumava propojuje ve sborníku návaznost k dalšímu autoru, který zde nemohl chybět, neboť je ztvárňováním této oblasti znám nejen ve výtvarných, ale i v literárních kruzích. Je jím Josef Váchal, což nebudí překvapení a s klidem naopak jeho přítomnost hřeje u srdce, protože byl autorem Šumavu bytostně milující. V eseji Šumava umírající a romantická aneb amorfní ekopoetika Josefa Váchala se její autorka Hélène Martinelli věnuje Váchalovu vztahu k této oblasti a rozebírá jeho vztah k ní i skrze odkazy na další autorky, jako například Marie Rakušanová, Hana Klínková nebo Marie Bajerová, jež Váchalovu dílu věnovaly rovněž značnou pozornost. Okouzluje více samotný Váchal, jeho dílo, anebo se stal jakousi neuchopitelnou a proto tak fascinující osobností – fenoménem, kultem, který v sobě snoubí mystiku, poetiku, svébytost, urputnost i nevídanou pracovitost?

Michal Peprník do sborníku přináší text o Toposu lesa v českých adaptacích a překladech Posledního Mohykána. Topos, místo s pamětí, místo s příběhy a bohatými asociacemi, je tak les jedním z nejvýraznějších nosičů takových stop. Kulturní mýtus, ve který se román Poslední mohykán amerického spisovatele J. F. Coopera (1789–1851) proměnil, nikdy nechyběl na knižním trhu, byl přeložen do mnoha jazyků a sloužil jako značný inspirativní zdroj nemalému množství brakové literatury a westernů, zná snad každý, přestože jste jej vy – ani vaši známí – určitě (nuže dobře tedy – pravděpodobně) nečetli.

Peprník se věnuje několika jeho překladům a dochází k závěru, že ten aktuální, tedy aktualizovaný s ohledem na citlivější významové nuance a orientací na zralejšího než dětského čtenáře, tady chybí.
Trávení volného času v přírodě, které zakončuje klíčové slovo tramping, je zájmem dalšího textu sborníku z pera Jana Pohunka: trampské fantaskno v průběhu času, charakteristické postavy trampingu nebo fantasktní motivy v trampské literatuře odhaluje ve své obsáhlé eseji s četnými odkazy Fabián, víly a čučkové: nadpřirozené bytosti a trampská próza. Jestlipak jste četli Puchejř nebo slyšeli o brdském horském duchu Fabiánovi nebo trampském bohu Pajdovi?

Alois Kalvoda – jméno spjaté s českou krajinářskou malbou druhé poloviny 19. století, dostává ve sborníku také značný prostor a to v eseji Pavla Štěpánka Symbolika lesa (a zvláště břízy).
Tímto výčtem návštěva Lesa v podobě nejnovějšího sborníku nekončí, ale do jeho útrob už se dále musíte vydat sami a vzdálit se městu, shonu a pobýt nejen v prostoru kaira, ale i mezi řádky této bezmála tří set stránkové publikace.

text: Alexandra Třešňová

Sborník Literární archiv č. 51/2019
Památník národního písemnictví 2019,
296 stran