V rámci edice Shakespeare 400, kterou založilo nakladatelství Hogarth Press, vychází od roku 2015 jako pocta ke čtyřstému výročí úmrtí Williama Shakespeara interpretace jeho děl z per světových autorů. Ráda bych v následujících řádcích přiblížila dílo Margaret Atwoodové, konkrétně knihu Kus temnoty, a Shakespearovu tvorbu. Začtěte se do recenze o hře ve hře, která je sama další hrou.

Edice vychází za účelem přiblížení Shakespeara současným čtenářům, jejím smyslem je připomenout, proč jsou jeho díla dodnes vyučována a čtena. Projektu se zúčastnilo již pět autorů a další čtyři na svých adaptacích již pravděpodobně pracují. Přečíst si můžeme již vyšlá převyprávění: Zimní pohádku, Kupce benátského, Zkrocení zlé ženy, Bouři a nejnovějším přírůstkem je detektivně zpracovaný Macbeth od Joa Nesbøa. Těšit se můžeme na Othella, Hamleta a Krále Leara, pouze drama Romeo a Julie je zatím neobsazené.

Msta, která není zlá
Uznávaný režisér Felix Phillips je ředitelem divadelního festivalu Makeshiweg theatre festival, ve svém oboru vyniká pro neotřelé nápady, avšak někteří lidé by na jeho postu raději viděli sebe. Po smrti jeho tříleté dcery Mirandy využijí jeho sokové příležitosti a pod záminkou jeho slabosti ho z divadla vyhodí. Vše se odehrává ve chvíli, kdy Felix pracuje na inscenaci Shakespearovy hry Bouře, která pro něj osobně vždy měla velký význam, jenž po této události ještě vzrostl, aniž si ho zatím uvědomoval. Felix se stáhne do ústraní, změní si jméno a začne pracovat v nápravně-výchovném zařízení, kde přichází s iniciativou nacvičovat s vězni každý rok divadelní představení. Již po pár hodinách si osvojí takové metody, které vězně motivují k nacvičování a díky kterým začnou být pro projekt velmi zapálení a můžou plně uplatnit svou kreativitu. Felix dává velký prostor nejenom svým interpretacím Bouře, ale nechává i samotné vězně, aby sami uvažovali nad textem. Počínaje požadavkem, aby nadávali pouze slovy obsaženými ve hře, chce dále po vězních, aby přemýšleli nad osudy postav v Bouři, promýšleli kostýmy a upravovali text podle sebe. Inteligentní promluvy s sebou vnáší do textu literárně-kritický aspekt. Právě tento rys knihy mi připomínal povídku Jana Němce Ruský člověk, kde ruský režisér seznamuje herce s Dostojevského Idiotem, jehož příběh je podobně jako Felixův u Bouře nějakým způsobem provázán s literární předlohou. Charakter Shakespearových postav a zápletky, do kterých jsou postaveny, se nápadně blíží Felixovu nedávnému osudu, a právě proto se rozhodne, že v tomto ročníku bude ve hře vystupovat také. Ve vězení, kde již uvádí několikátou inscenaci, navrhne právě Bouři, na kterou se shodou okolností mají přijít podívat jeho dávní sokové. Svůj návrat po dvanácti letech naplánuje velkolepě a využije všech dostupných prostředků, aby hra působila velmi živě a měla to správné vyznění.

Mříže duše
Atwoodová svou knihu povznáší nejen důkladnými rozbory díla, které zahrnují několik úhlů pohledu. Přichází s interpretací od vyzrálého divadelníka, ale i s neotřelými nápady vězňů, které mohou znít z počátku šíleně, avšak mohou být ve své podstatě i velmi přesné. V názvu knihy se odkazuje na onen kus temnoty, kterým je označen jeden z hrdinů Bouře, znetvořený Kaliban. Atwoodová říká, že kus temnoty si v sobě nese každý sám, stejně jako své duchy, které musí jednou nechat jít. Skrze mříže věznice otevírá otázku našeho vnitřního vězení, kde je uvězněna duše i tělo. A zasazením děje do prostředí věznice otevírá možnost nápravy vězňů skrze umění či výchovné programy. ∞


Margaret Atwoodová: Kus Temnoty
Nakladatelství Práh
Praha, 2017, 272 stran



text: Kateřina Kovaříková