Nová existenciální komiksová novela pro dospělé vypráví o tom, jak přátelství a fantazie dokáže zvítězit i nad smrtí. TOY BOX, jejíž tvorba má kořeny v techno- a anarchistické scéně, mistrně propojuje příběh malého chlapce, píšícího knihu o nesmrtelném indiánském hrdinovi, s autentickými zážitky mladé squatterky.

Komiksovou novelu Moje kniha Vinnetou otevírá motto, které hovoří o zaprodaných snech, vášni, svobodě a vlastní odhodlanosti. Je tahle komiksová kniha „tvým kouskem svobody“?
Je to tak. Náš – nechci ani říkat můj – Vinnetou vznikl díky dobré vůli spousty lidí, kteří nás podpořili, takže jsem nemusela podobu knížky přizpůsobovat tomu, co se ode mě očekává. Vznik novely byl postaven na principech vyjádřených v druhé části textu hardcorové kapely Remek: „…ve světě, kde si lze všechno koupit, má cenu jen to, co uděláš sám“. Ztělesňuje můj názor na to, jak by měly podobné věci přicházet na svět – a v tom jsem na její vznik i na sebe doopravdy pyšná.

V knížce se prolíná příběh squatterky Semtexdesign s jejími básněmi a s dětským příběhem o indiánském hrdinovi. Jak spolu tyto zdánlivě nesourodé linie souvisejí?
Semtexdesign byla moje kamarádka a zároveň jeden z nejsvobodnějších lidí, které jsem kdy poznala. Když jsem mohla zblízka přihlížet tomu, jak šla beze strachu a s hlavou vztyčenou i vstříc smrti, věděla jsem, že zažívám něco výjimečného. Člověka, který se nenechá zlomit. Kolem mě je takových lidí víc, a moje kniha je poctou jim všem. Dokud nám nevezmou naše sny, budeme moct dýchat. V každém z nás je kousek svobody, který si nedáme vzít navzdory okolnostem svého života. Když jsem byla malá, představovala jsem si, že právě takoví jsou indiáni.

Vedle expresivní, sytě barevné akvarelové malby často používáš vrstvení a koláž. Vnímáš koláž a víceprostorovost jako jakési vyplavování útržků života, jako „výsledek několika let zažívání neuvěřitelného“?
Než jsem začala kreslit definitivní podobu Mojí knihy Vinnetou, prošla jsem dvouměsíční fází, během níž jsem zkoumala, jaké výtvarné prostředky jsou pro vyprávění mého příběhu nejvhodnější. Nakonec jsem zvolila akvarel, techniku, která míchá barvy s vodou a jejíž svobodu je nutno respektovat. V akvarelu existuje způsob malování, kdy necháte působit na barvy s vodou krystalky soli. Řekla jsem si: voda a sůl, no jasně! Co jiného zvolit pro komiks o tom, jak mi umřela kamarádka. Začala jsem se cítit, jako kdybych komiks nemalovala barvou, ale svým smutkem a slzami po ní.

Kniha je o smrti a o tom, co v nás odchod blízkých zanechá. Je pro tebe komiks lékem a způsobem, jak se s tím vypořádat?
Tahle kniha ale končí dobře – závěr je vlastně takovou mou idealizovanou představou o tom, jak by měl vypadat svět. Squat, který už v komiksu nikdy nikdo nevyklidí, a holky, které jsou bez domova, tam můžou bydlet. Namalovala jsem všechny kamarádky pohromadě, jak se mají dobře a už žádnou z nich nic netrápí. Je to sice utopie, ale já jsem šťastná, že se mi v celým zmateným a složitým vesmíru podařilo vytvořit alespoň představu takovýho místa.

Podhoubím příběhu je prostředí a fenomén squattingu. Nemůžu se nezeptat na aktuální stav kolem iniciativy Klinika.
Kauza Kliniky je složitá. Můj pohled na věc je, že iniciativa od začátku vyslovovala názory, s nimiž se až do hloubi duše neztotožňuji, kupříkladu černobíle rozdvojené vnímání „hodných squatterů“, který vyčistěj a ukliděj barák, od těch „zlých feťáků a bezdomovců“. Squaty tak, jak je vnímám já, jsou místem pro každého, ať už bere širokou veřejností přijímané legální drogy jako je alkohol, anebo se ve svém životě ocitne tak v háji, že se musí uchýlit k drogám nelegálním. Přestože podporuji principy, na nichž Klinika plánuje fungovat, distancování se od bezdomovců, sociálně vyloučených a feťáků mi bylo a vždycky bude proti srsti.

Tvá první komiksová kniha, která vychází v nakladatelství Labyrint, je současně knihou komunitní. Co si mám pod tím představit?
Znamená to, že není jen dílem mým, ale jde o průsečík toho, co jsem prožila a co se ve mně nějak odrazilo. Moje kniha Vinnetou není jedna kniha, ale knihy tři – dětská knížka malého kluka, básně squatterky Semtexdesign a moje vyprávění o nich. Zároveň to ale znamená, že mi při jejím vzniku pomáhala spousta lidí – konzultovali se mnou scénář, zvali mě na jídlo, vozili moje psy na veterinu a posílali mi peníze na účet. Dělali to dlouhý měsíce, během kterých museli věřit, že na knize pracuju, a to nejlíp, jak umím. Bez naprosto nezištné podpory mého kamaráda Petra Lubojackého by ta kniha prostě nevznikla. Kromě toho spousta mých kamarádů v knize „hraje“ různé postavy, například můj přítel dostal celkem nevděčnou roli manžela hlavní hrdinky. Moje kniha Vinnetou je prostě plná našeho života a přátelství – a i proto ji mám moc ráda. ∞


TOY BOX: Moje kniha Vinnetou
nakladatelství Labyrint
Praha, 2015, 210 stran


autor: Petra Nováková