Kniha, jejíž alfou je umění, které nebylo vytvářeno jako artefakty s primární estetickou funkcí, a ve které je omega zastoupena přehledem práce vizuálního umělce propojujícího množství médií, přináší na svých 992 stranách ve hmotnosti necelých čtyř kilogramů přehled dějin umění vymezený na české země.

Přestože počet 992 stran zní jako množství, které elektronickou čtečku knih nevybije, ale kvalitu knižní vazby prověří, je pro rozmezí od středověku, tedy roku 800, až do druhé poloviny 20. století pro téma dějin umění odvážnou redukcí. Představit všechny druhy umění za poslední desetiletí se stalo předmětem zájmu dvou hlavních editorů – Rostislava Šváchy a Taťány Petrasové – a prací na patnáct let.

Od mistra Theodorika k Federicu Díazovi
V rámci bezmála tisíce stran, které plní svými texty 33 autorů, je nutné kromě nadhledu nad projektem a přístupů jednotlivých přispěvovatelů najít systém, který bude přehledný a zároveň umožní sjednotit množství autorských textů do jedné konzistentní podoby. Takovým systémem se stala forma tzv. rodinek, tedy skupin, které představují několik uměleckých děl propojených podle určitých společných znaků: idea, způsob vzniku nebo příslušnost k určitému směru, osobnost královského nebo šlechtického objednavatele, různá ztvárnění jednoho tématu nebo další jiné spojující vazby. Systém pak ještě zpřehledňují tři hlavní sekce v knize, z nichž každá má svůj grafický znak – kruh představuje středověk, šestiúhelník náleží renesanci a baroku a čtverec ohraničuje moderní umění. Orientace nejen v knize, ale především v rozsáhlém časovém období je pak procházkou historií bez bloudění.

Požitek z celistvosti knihy mírně narušují jednotlivé autorské styly. Některý text je plynoucím vyprávěním, jiný zase analytickou jazykově náročnější esejí. Tomuto faktu se ale v případě 280 esejí od různých autorů nedá vyhnout a pakliže čtenář vnímá knihu jako přehled či příručku a nikoli jako souvislé historické vyprávění, není tato rozmanitost důvodem pro negativní kritiku.

Nepublikovaný Drtikol
Progresivním přístupem není jen způsob sestavení jednotlivých sekcí knihy do rodinek, ale také zvolení přiléhavého názvu titulu – kniha Dějiny umění v českých zemích 800–2000 zařazuje i umění německy mluvících autorů, tvůrců židovského původu nebo architektů s italskými kořeny, jejichž začlenění je nutné v ohledu na vývoj hranic území českých zemí, které od středověku měnilo svou podobu. Pod grafikou vytvořenou Terezou Hejmovou a Štěpánem Malovcem je usazena přehlídka vývoje architektury, malířství, zahrad a parků, grafiky, kresby, instalací, nových médií, fotografie a dalších uměleckých odvětví. Knihou prostupuje množství obrazových reprodukcí, jejichž samotné shánění zabralo přes dva roky. Obsahuje i dosud nepublikovanou fotografii Františka Drtikola.

Stěžejní dobrou volbu představuje spolupráce nakladatelství Artefactum Ústavu dějin umění Akademie věd ČR s nakladatelstvím Arbor vitae societas. To za dobu 25 let své existence vydalo více než 400 titulů o umění. Zaměřuje se především na vydávání knih o výtvarném umění, ale v dalších edicích i na poezii, prózu, literární eseje nebo texty o architektuře a v neposlední řadě na deníky umělců nebo jejich monografie. Díky množství zkušeností mohla být tedy laťka v podobě této knihy, jejíž nemalou výšku si nakladatel Martin Souček uvědomoval od začátku spolupráce, společnými kroky zdolána a jako dosud nejnáročnější vydaná publikace slibně začít plnit nejen knihovny českých čtenářů, ale díky anglické jazykové mutaci i těch zahraničních. ∞


Dějiny umění v českých zemích 800–2000
Arbor vitae societas a Artefactum
Praha, 2017, 992 stran