Mám stále silnější pocit, že se historie stala mým prokletím. Nejen že ji studuji, ale také nevědomě vybírám podniky, kde se stravuji, podle jejich minulosti. Kavárna v obchodním centru mi opravdu nic neříká, ale co takové okolí Pražského hradu?

Dneska už těžko Pražané uvěří tomu, že v historickém centru hlavního města existuje kvalitní podnik s rozumnými cenami. Kavárna U zavěšenýho kafe dokazuje, že to možné je. A nejen to – na kouzlu jí přidává, že je opředena mnoha historkami a pověstmi. Ta nejstarší se zřejmě zapsala do samotného názvu podniku. Kdysi dávno jeden majetný pán zavítal právě sem, aby se občerstvil šálkem kávy. Objednal si jednu pro sebe a druhou nechal „zavěsit“ pro případ, že by přišel do kavárny někdo, kdo by na lahodný mok neměl peníze. Od té doby se tato „volná“ kafe zaznamenávají na dřevěné počítadlo. Zajímalo mě, jestli se známá tradice stále drží. Přes všechny ekonomické a společenské otřesy se tento zvyk neztratil. Obsluha podniku mi potvrdila, že i když v půl osmé večer bylo zavěšené už jen jedno kafe, přes den se jich vždycky nashromáždil dostatek, aby posloužily například zbloudilé skupince chudých studentů. Kromě tohoto podivného zvyku mě hned od začátku upoutala příjemná obsluha, kterou ráda vyměním za personál Starbucks, kde jenom zakřičí, co že chci a pak mě oberou o sto korun za cappuccino. U zavěšenýho kafe jsem zaplatila sotva polovinu a ještě jsem si vyslechla historky o kavárně bez jakéhokoli náznaku otravování. Nikdo tady taky nepoměřuje dvojím metrem, jestli jste turista či usedlík, a ke všem se tu obsluha chová stejně mile.

Podnik na roztrhání
Atmosféra minulosti na mě dýchala ze všech stran, až jsem si na chvíli myslela, že jsem se snad vrátila v čase o pár desítek let nazpátek. Stěny kavárny jsou do posledního místečka vyplněny krásnými fotografiemi, které zaujmou nejednoho návštěvníka, stejně jako rozličná výtvarná díla a sošky umístěné u výčepu. Jedinou nepříjemností bylo, že jsem si neměla kam sednout, protože se ten den konal vánoční večírek a všechny stoly v zadní části podniku byly zarezervované. Postačila malá lavička pod věšákem, ze které jsem mohla poslouchat rozhovory zdejších usedlíků i turistů a přitom se podívat, co bych si tak mohla dát k pití, popřípadě k jídlu.

Po zhlédnutí zdejší nabídky jsem s radostí konstatovala, že tu mají jistou značku mého oblíbeného cideru, který jinde v Praze téměř není k dostání. V nabídce je jak česká, tak zahraniční kuchyně. Výběr je sice menší, ale kvalita jistě nebude špatná, už jen při pohledu na stůl vedle mě. Nemám moc v lásce jídelní lístky, kde jsou tři desítky položek nabízených jídel, ale ani jedno z nich není připraveno pořádně.

Jen kousek od Zavěšenýho kafe můžete narazit na její sesterskou provozovnu v Loretánské ulici. Jmenuje se A divadlo pokračuje a kromě podobné nabídky nápojů i jídel disponuje naprosto dechberoucím výhledem na Petřín a okolní památky. Jako Pražačka jsem se do podobného podniku nedostala už pěknou řádku let. Turistickým průmyslem se vlastně ochuzujeme o místa, která kdysi okupovali v hojném počtu naši předkové. A to je velká škoda. Doufejme, že si obyvatelé Prahy udělají čas na návštěvu těchto nezapomenutelných koutů při dobré kávě a chutném jídle, stejně jako to dříve dělal kupříkladu dramatik Jan Werich a spisovatel Hanuš Hradecký.

U zavěšenýho kafe
Úvoz 6, Praha 1
otevřeno po–ne 11:00–24:00