Studenti Filozofické fakulty UK se v poslední době dočkali dvou velkých změn. Ne všechny byly k lepšímu. Co je ale důležité: zápas je vyrovnaný.

Na počátku bylo nadšení, nápad a stará garáž na dvorku budovy Hollar.

Všechno by to znělo jako další kapitola sci-fi knihy nebo filmu – jak je libo, jen kdyby to nebyla realita. Skutečnost, na kterou si opravdu můžeme sáhnout, kterou můžeme žít.

Jsou záležitosti, které ze svojí podstaty fungují zcela nesystematicky a nepředvídatelně, ač se často vyvíjejí ze stejné modelové situace. Typickým příkladem je věta „Jdeme na jedno“.

Máme v Praze horskou železnici. Přeháním, ale nelžu. Kdo mi nevěří, ať nastoupí na Hlavním nádraží do jiného světa v podobě starého motoráčku vyjíždějícího směrem Zličín.

Poslední květnovou neděli se slavnostně otevřela první komunitní zahrada na Praze 2. Návštěvníci se mohli těšit na bohatý program. Sázely se první sazenice a ochutnávaly se sousedské dobroty v rámci Smetanka Food Festivalu. Zkušenější zahrádkáři radili těm méně zkušeným a DJ Little Frank hrál z vinylů zahradnický mix.

Veletržní palác mě ze svých útrob vyvrhl jako špatně stravitelné sousto. A já vdechl vůni kávy, oklepal se, rozhlédl, otočil na prošoupaném podpatku a opět jsem se do budovy vrátil. Tentokrát ne do galerie, nýbrž do Café Jedna.

Na konci května loňského roku se z třetího patra Domu hudebnin začala linout vůně kávy mísená s výhledem na Jungmannovo náměstí. Nátalie Steklová vyhrála v boji s náročnou rekonstrukcí a otevřela sluneční terasu, která obklopuje její showroom a kulturní prostor.

Myslíte si, že polévka je jen pouhý předkrm či dobrá záchrana při kocovině? V nově otevřené polévkárně u Florence vás snadno přesvědčí o tom, že pravá poctivá polévka vystačí na pořádné jídlo. Zasytí a navíc příjemně zahřeje za těchto chladivých dnů.

Tichá kavárna se rozhodně nepyšní svým názvem proto, že by byla oázou klidu. Ne, rozhodně zde nečekejte ticho. Obzvlášť, pokud sem zavítáte během odpoledne.

Znáte Prahu opravdu dobře a jste si jisti, že vás tu už nic nemůže překvapit? Dovolte, abych vás přesvědčila o opaku.

Když napíši dvakrát za sebou cukrárna a z toho ta druhá bude mít začáteční velké písmeno, mohu vás ujistit, že jsem neudělala chybu. Neuděláte ji ani vy, když toto absolutně sladké místo navštívíte. Podpoříte tím navíc jeho další funkci – poskytování pracovních míst zdravotně znevýhodněným osobám.

Řada lidí včetně mě si letní dny bez pobytu na terase s ledovým nápojem v ruce nedokáže ani představit. Proto jsem byla velmi potěšena, když jsem se dozvěděla o nově otevřeném podniku v centru Prahy s lákavým názvem Sluneční terasa T-Anker.

Co znamená Creative Gate a co si pod tímhle názvem mám představit? Je to brána do světa „kreativity“ nebo hra na originální název, který má přitáhnout nové spotřebitele? Kupodivu, ani jedna varianta není zcela správná.

Jako skalní vyznavač hřbitovní romantiky se často stávám terčem posměchu svých kamarádů a celé rodiny. Už jsem několikrát dostala otázku, jestli to myslím vážně. To víte, že jo!

Na jaře si zásadně nepěstuji, ani žádným jiným způsobem nezkrášluji své nehty. Chodím po zahradě oblečená jako Bořek Stavitel, vrtám se v zemi celý den a v potu tváře bojuji s krtky, kteří mi neustále ničí záhony. Večer se horko těžko zbavuji hlíny, ze které se stal můj neoddělitelný souputník. A fakt mě to baví!

Když jsem poprvé o podolském podniku zaměřeném na domácí výrobu cupcaků a cheesecaků uslyšela, zaujal mě na prvním místě jeho samotný název, novotvar vzniklý skládáním částí názvů obou dobrot: Cheecup. Ba ne, přiznávám se, od počátku jsem myslela na dorty. A že je chci ochutnat. Co nejdřív!

Mám stále silnější pocit, že se historie stala mým prokletím. Nejen že ji studuji, ale také nevědomě vybírám podniky, kde se stravuji, podle jejich minulosti. Kavárna v obchodním centru mi opravdu nic neříká, ale co takové okolí Pražského hradu?