Každá mince má dvě strany a „jak nahoře, tak dole“, říkají alchymisté. Nuže, není zrovna teď ta správná chvíle připomenout si, že na světě existují hezké věci?

My lidé jsme plémě zkažené. Svou vynalézavost obracíme téměř bez výjimky k tomu, abychom se navzájem vraždili a způsobovali si utrpení, o čemž jsem se přesvědčila, když jsem před několika dny omylem otevřela přílohu jakéhosi magazínu, kde se barvitými způsoby popisovalo sedm nejkrutějších způsobů popravy a dvanáct nejšílenějších způsobů mučení.

Filmová hrdinka Leeloo Milla Jovovich ve filmu Pátý Element na poslední chvíli zaváhá zachránit náš prohnilý svět, když v notebooku objeví slůvko WAR a její superinteligence jí v mžiku umožní porozumět, „vo co gou“. Sympaťák Bruce ji však přesvědčí, že na Zemi existuje něco jako LOVE a že to je důvod, proč by nám, pozemšťanům, měla od katastrofy pomoci. Teď, po dvaceti letech, už superhrdinka Leeloo postává zpruzená u sporáku, její sexy taxikář BW s lahváčem v ruce komentuje televizní zprávy, a tak si holka právem řekne: podruhý vás už nezachráním, ani mě nehne a za rok v prosinci radši odjedu na dovolenou, holoto lidská, korunou tvorstva pyšně se nazývající.

A v ten moment k ní vysílám imaginární delegaci, které vkládám do úst toto: Rozpomeň se, rudovlasá vílo Leeloo, na Oldřicha Nového, kterého sjíždíš každou neděli po obědě v bloku filmů pro pamětníky, v době, kdy Bruce kroutí víkendovou šichtu. Vzpomeň si, jak podmanivým hlasem zpívá „Jen pro ten dnešní den“. Nejen pro klid tichý stojí za to žít, ale je spousta dalších věcí!

Milostná lyrika, tvarohová zmrzlina a rajcovní boty na podpatcích, otevřená flaška vína za letního večera u řeky, sonáty J. S. Bacha a ten pocit, když ke konci měsíce bez problémů vyjdu s výplatou. Nedočkavost, když začnu malovat nový obraz a když se těším, až přijede můj milý z města na druhém konci republiky. Když náhodný kolemjdoucí poskytne první pomoc epileptikovi, když se mi podaří fakt setřít arogantního debila a když mi někdo na ulici řekne, že mi to sekne. Když stojím před Rodinovou sochou a vnímám tu úžasnou tíhu hmoty a když potkám chlapa, co umí být gentleman. Když někdo na poslední chvíli odvede domů chrta určeného k zabití, protože už nemůže běhat dostihy, a když se mi podaří rozesmát zachmuřenou pokladní v Tescu. A taky mám radost, že existuje hořká čokoláda s chilli, že Thom York pořád skládá hudbu, že existují sponzoři dětských vesniček a že nezaniká přírodní kosmetika.

A společně najdeme ještě spoustu dalších věcí, nebo se mýlím?

A Leeloo se zamyslí a řekne: „no, uvidíme, zda budeme pokračovat příště, nebo to rovnou zabalíme“.