„Jsi typ tvrďáka? Potřebujeme komparz do filmu z vězeňského prostředí!“, stojí úderně psáno na letáčku castingové agentury. Zároveň probíhá nábor do nové pohádky a v nabídce je mnoho dalších lákavých možností. To by v tom byl čert, abych neprorazila – kvůli tomu překonám i trauma z měření tělesných proporcí. A protože trpělivost přináší růže… voilà, dostávám roli v komparzu v jednom zábavném pořadu. Nebesa mne vyslyšela a moje herecká kariéra právě započala.

Technici pobíhají po place, hloučky kuřáků postávají u popelníků. Čekám u stánku na kelímek s kafem a v duchu chovám naději, že příště budu místo role statistky v pozadí zábavné juchandy vybrána do filmu, a – ó můj bože – budu moci pronést i nějakou duchaplnou repliku typu „tady je vaše káva“. A možná tu větu řeknu Karlu Rodenovi! Pak už se moje herecká kariéra rozjede a s úžasem v sobě objevím skrytý talent a příští rok v Karlových Varech, na červeném koberci, oslněná blesky fotoaparátů…

„Tohle je na hovno, ve starým Riskuj jsi dostal párek a čaj zadarmo,“ vytrhne mne ze snění hlas patřící fousatému muži v ošuntělé vestě. „Nech bejt, já jsem minulej tejden musel ležet v blátě,“ odpovídá jeho kumpán mezi loky z lahváče „bylo to pro Němce, válečnej film.“

Dopíjím kafe (Rodenovi už jej servírovat nebudu, smůla) a sedám si do improvizovaného hlediště mezi mladíka s unaveným proflámovaným obličejem a nedůtklivou důchodkyni.

„Narovnej se, ať jsi vidět!“ napomíná o řadu výše cirkusově nalíčená žena svoji dceru. Obě oblečené do bílé, té mladší se na hlavě skví obří kšiltovka pošitá třpytkami. „Naše Verunka chodí oblíkaná úplně jinak než ty její spolužačky, ty hadrnice, proto jí všichni závidí,“ ševelí matka, zatímco Verunka se snaží házet svojí čepicí prasátka. Konverzaci naruší produkční rázným „Ticho tam vzadu!“ a dámy se provinile uchichtnou jako přistižené školačky.

Každému jeho 15 minut slávy, pokýval by hlavou Andy Warhol. Někdo se mikroskopickou komparzní rolí snaží nechat za sebou stopu v dějinách filmu, někdo chce narušit životní stereotyp a vklouznout na chvíli do kůže jiné osoby… a pro někoho je toto regulérní způsob obživy. Nebo cesta k zajištění dalšího krabicového vína. Kamera, klapka… show must go on!