Když jsem po tříleté pauze vyrážel na Hell Party, nevěděl jsem, co si vlastně myslet. Že budu při vystoupení sedět spořádaně v hledišti místo řvát nadšením u pódia? Bál jsem se, že tím Hell Party ztratí svého ducha. Ale dopadlo to úplně jinak.

Dát si Hell Party usazený v amfiteátru RockOpery byla nakonec velká výhoda. Odpadlo cpaní se přes lidi a poskakování na špičkách, aby člověk něco viděl. Helláci začali zostra – pícháním piercingů a šněrovaček přímo na pódiu. Pak na scénu sebevědomě nakráčel principál. Bylo jasné, že Hell Party je letos úplně jiná liga.

Pódium se začalo hemžit cirkusovými postavami, vzduchem létali akrobaté. A když vyšlehly plameny, které spálily vzduch snad v celé RockOpeře, podlaha se otevřela a z mlhy podsvětí vystoupaly krásné démonické pekelnice, nedalo se neřičet nadšením. Děsivý klaun, kterého byste nechtěl potkat v noci, si sám probodal kolena a hlavou dolů točil ohnivými koulemi. A to bylo teprve první dějství. Na ty další jsem si musel dát panáka. Viděl jsem oživlé hračky visící za vlastní kůži v dekadentním dětském pokojíku, brutální zvířecí démony v pláštích, které měli přibodnuté dráty přímo do zad, i Kolo osudu – to představoval Hellák s háky v zádech i prsou, který se děsivě rychle otáčel kolem své osy. A velké finále s dvojitým závěsem, při němž se přímo za tělo hlavního hrdiny zavěsila dívčí protagonistka. Oba se pak v ocelovém objetí háků vznesli vysoko do vzduchu. Od Hell Party by jeden fakt nečekal, že se tam bude nakonec dojímat. A vidíte… º


autor: Adam Zlatý