Končí rok Tygra a nadchází rok Zajíce. Pro mě jako pro Opici to bude snad prý lepší a úspěšnější období. Dvě jedničky v datu roku zase podporují… co vlastně? Už jsem zapomněla. Ale určitě to bude něco pozitivního. V to doufám.

Takhle přemýšlím, když si v časopise pročítám stránku s horoskopy. Nemůžu se už dočkat onoho osudového setkání, které mi hvězdy tento týden předpovídají. Pozor však na zbytečné utrácení, varuje mne Venuše.

Na magické síly a nadpřirozeno se sem tam obrátí kdekdo z nás. „Ty opravdu umíš vykládat karty, jo?“ zazní ihned u stolu, když dojde řeč na podobné téma. Dotyčná (většinou se jedná o ženu) je posléze zavalena žádostmi o karetní seanci. Práce, láska, rodina… koho by nezajímalo, jak se budou v jeho životě tyto pilíře vyvíjet?

Jeden z karetních výkladů se odehrával v pošmourném podvečeru na železniční trase mezi Pardubicemi a Českou Třebovou. Usazená na nevábně páchnoucí koženkové sedačce jsem přes hřbet knihy občas nenápadně nakoukla a sledovala roztřesenou ruku slečny, která vytahovala karty z balíčku, zatímco naproti sedící žena ji pevným hlasem přesvědčovala, ať s tím mužem ve znamení Berana do společného projektu radši nevstupuje. V prostoru kupé je těžké uniknout cizím příběhům.

Lapeni ve stejný čas na stejném místě jsme takto často náhodnými svědky životů ostatních. Balancujíc na tyči MHD se těžko bráním, abych nenahlížela cizím lidem do rozevřených novin nebo knih. A abych nepřemýšlela, kdo asi je ta osoba, sedící právě pode mnou.

Jako toho dne, kdy si vedle mne přisedl člověk, co právě v trafice zakoupil Leo a lomcovalo s ním jasně viditelné přání blíže ohledat jisté stránky. Lačně nakukoval a jeho pohled těkal stydlivě sem a tam, jak se ostýchal časopis rozevřít úplně. Pootevřel magazín a zase jej rychle zavřel, naoko pozoroval dění kolem sebe, ale prsty mu bezmyšlenkovitě přejížděly po lesklém obalu. Dovnitř a ven. Konečně vystoupil, načež z reproduktoru blízkého obchodu zaburácela odrhovačka Daniela Landy o tom, že „touha je zázrak, kámo, zázrak“. A dotyčný uháněl domů hnán právě takovou touhou.

A já otáčím stránku v časopise, od horoskopů můj zrak přeskočí na článek, který zdobí reklama téměř stejně explicitní jako obrázky v magazínu onoho pána. Rozhlížím se kolem sebe a zachytávám pohledy ostatních spolucestujících. Prohlížím si je pozorně. Třeba je někde mezi nimi právě Ten, kterého mi předpovídají hvězdy. Ale je dost možné, že ho právě odradil bulvární plátek v mé ruce.