Potřebuji přesně jeden šampón, jedno mýdlo a jeden kartáček. Prostor mezi nimi není prázdnota, ale volnost. A místo, kam můžu složit hlavu, když mám špatný den. Volný prostor po rozdaném oblečení mi umožňuje trochu lépe dýchat mezi smogem z aut a potahy z cigaret. Každý prázdný kout v mém bytě mě uklidňuje. Říká mi, že jsem se spokojila s tím, co mám.

Pomalu se zbavuju věcí a připravuju se na cestu. Ne, ještě nemohu odejít a nemít nic. Ještě si tu něco potřebuji vyřídit. Ještě nemohu utéct do divočiny, ještě nemůžu po zbytek života surfovat. Ještě nemůžu na samotě psát knihu delší než můj život. Nemůžu ještě prodat počítač a zrušit bankovní účet. Ještě mám úkoly.

Pomoct rozjet byznys, který neomezuje vůbec nikoho. Jde to? Poznat Afriku. Adoptovat dítě, které je všem na obtíž. Namalovat obraz, už jenom jeden. Přenést v Praze do jednoho domu úplně všechno, co jsem na světě viděla. Naučit lidi, jak (ne)nakupovat. Zavolat mámě. Poradit těm, kdo o to stojí. Naučit se říkat co chci. Objednat si pizzu do postele a jíst čerstvé artyčoky.

Nelpět na šatech z módního řetězce, a později ani na jiných. Ještě ochutnat pár nových vín. Dovzdělat se v současném umění. Poznat všechna vysněná evropská města. Dát si kafe v jakoukoliv denní dobu. Nebát se samoty. Má mnoho podob.

Emocionální nomádství
Potkala jsem člověka, který byl ve své vlastní samotě uzavřený. Byla jako výtah do třetího patra, ve kterém je pořád chladno. Jezdila jsem s ním každý den nahoru i dolů. Ale z blízkosti zbyla jen spolujízda. Některé úkoly odkládám na neurčito.

Až bude po všem, odjedu s klidem, srovnaná se svojí vykonanou rolí. Nebude to tahle zasmrádlá výtahová prázdnota, nebude naplněná strachem. Jedna věc se nezmění. Nikdy si nevyberu život bez sdílení. A některé úkoly budu plnit z dálky. ∞