Zeptejte se lidí, s čím si spojují prázdnotu. Odpoví prázdnými slovy, prázdnou náručí, prázdnotou srdce a duše. Prázdnota jako absence hodnot a vztahů. Něco bolestně chybí. Potom vejděte do obchodního domu ve chvíli, kdy vrcholí sháňka po vánočních dárcích. Plno lidí, plno zboží, plno slev a akcí, plno hluku, plno všeho. Těžko říct, kam se prázdnoty vejde víc.

O prázdnotě slýcháme v dnešním světě v různých souvislostech často. Z pohledu obyvatele západního světa se může zdát, že čím víc lidí, věcí a myšlenek přibývá, tím prázdnější se svět stává. Jednorázová, lačná společnost. Závazky, které nic neznamenají, odřezávání tradic, zaplnění namísto naplnění života. Z druhé strany módní proudy minimalismu, udržitelnosti, zero waste. Touha po jednoduchosti, kráse a čistotě, která provází člověka odnepaměti. Prostorné chrámy, vysoké gotické oblouky, jednoduchá geometrie. Nic z toho nelze označit za prázdné, byť by se jednalo o prostý kostel s oblohou místo klenuté střechy. Jsou to prostory nasycené plností.

Plnost také znamená přítomnost hlubokých lidských vztahů. Jejich absence a samota z ní odvozená jsou velkými smutky dneška. Od člověka k lidem vede více vláken, ale oč jsou početnější, o to jsou tenčí. Hroutí se klenby a do prostoru se dostává studený vítr prázdnoty, který pomalu drolí kámen ze sloupů podepírajících celou stavbu. Jaká křehkost!

O prázdnotě a plnosti
Co je prázdné, může být naplněno. Nebo zaplněno či vyplněno. Prázdnota tak dává možnost zaplněnému prostoru i naplněnému životu. Podobně jako architekt svou stavbu, projektujeme i my své životy. Jenže materiál, rozpočet, zákony fyziky a okolí nám dávají limity, které někdy jen velmi pomalu přijímáme. Prostor, který chceme zabydlet a zútulnit, se nám brzy začne plnit věcmi, úkoly a povinnostmi – nájemníky, se kterými je nesnadná domluva, a kteří někdy ani nejsou naši. Děsíme se okamžiku, kdy budeme stát před zaplněným domem, z něhož bude cítit zatuchlý pach prázdnoty. Anebo jinak. Procházíme domem, který je trochu jednoduchý, ale zajímavý; uklizený, ale zabydlený. Cítíme se zde velmi dobře. Lidé a věci, které v něm bydlí, jsou nám drahé a máme je rádi. Dům je prostorný, ale nikoli prázdný. Je v něm místo pro to podstatné a vše dohromady ladí. Jak bude vypadat ten náš?

Prázdno. Prázdný papír, prázdné hnízdo, prázdný pohled. Prázdné ulice nad ránem, prázdný bar před otevřením. Něco, co odešlo, nebo ještě nebylo naplněno. Prázdnota jako šance a jako výzva. Prázdnota jako očekávání i zklamání, začátek i konec. Prázdnota jako černá díra, která umí pohltit veškerou hmotu i veškeré světlo. Prázdnota, ve které není nic, ale která je zároveň potenciálně vším. ∞