„Kde je?“ ptá se.

„V ložnici, maluje,“ řekl jsem.

„Já nevím, jestli to byl dobrej nápad sem chodit. Já ji vlastně moc neznám…“ z nervozity si zapálil obráceně cigaretu.

„Klid. To je v pohodě. Je ráda.“

Zvedli jsme se a šli za ní do ložnice.

„Někdo tě přišel navštívit, Viktorie.“

„Jó? A kdo?“ a ani na chvilku se na nás nepodívala a dál si pohrávala se štětcem.

„Tomáš.“

Pomalu se na nás otočila. „Ahoj,“ řekla Tomášovi a rychle odešla z pokoje.

Zůstali jsme sami.

„Co s ní je? Není nějaká divná?“ ptal se zmateně Tomáš.

„Klid. Je to umělkyně, ty maj právo bejt takový. Hele, jde do vany. Půjdem za ní.“

„Jak za ní? To je přece… to se nehodí…“

Otevřeli jsme dveře a vstoupili. Tomáš si nejistě sedl na zem a zapálil si cigaretu.

„Tomáš ti přinesl víno, podívej, Viktorie.“

Viktorie se styděla, Tomáš se styděl a já jsem se snažil, aby oba svůj stud zahodili.

Tomáš občas pokývá hlavou, ale nic neříká. Viktorie pozoruje svá prsa, na kterých se dělají vrásky.

„Tak asi nejlepší bude, když vás tu nechám o samotě, co?“ řekl jsem a měl jsem nakročeno ven.

„Ne, zůstaň tady,“ ozvala se Viktorie.

„Dyť tady máme to víno, že jo…“ řekl Tomáš.

Zůstal jsem tedy. Dál se mlčelo. Tomáš mi podal láhev. Napil jsem se a podal ji Viktorii, ta se také napila a podala zpět Tomášovi. Slova se vznášela kolem nás, ale slyšet je nebylo. Víno se dopilo.

„Tak už můžu jít?“ řekl jsem a otevřel dveře.

„Nechoď,“ řekla Viktorie.

Tomáš mlčel.

„Hele, už mě to nebaví. Co já tady s váma budu asi tak dělat? Ty se líbíš jemu. On se líbí tobě, tak v čem je problém?“ řekl jsem.

Oba byli zaskočeni. „Ty seš můj kamarád a ty moje kamarádka, mám vás oba rád. Já vás tu teď nechám o samotě a nikomu to nebude blbý, jo?“ a odešel jsem z koupelny.

Vyšel jsem z bytu a zamířil do výčepu na pivo. Ten den se mezi mými kamarády zrodila láska. A já přemýšlel, jestli ta má upřímnost a vášeň zas nebyla jen alkoholovým oparem, který mě bude mrzet.


Konec.
předchozí díl zde
redakčně kráceno