NEDĚLE VE MĚSTĚ N.

Šouravý koráb dědouška
ospalou ulicí plul.
Jednou mu stačilo zabodnout hůl,
moře se před ním rozevřelo.
Jedině on přejde
po hřbetě neděle ve městě N.
suchou nohou.
Jen někdy mu zvlhnou štiplavě oči,
to moře už nespatří.


VÍTR VTRHL DO NÍŽINY

Obzor se rve o barvy s předpeklím
a pod stínidly lampám syčí,
stoupá soumrak jako dým,
vítr křivě přísahá
na žebra plotů,
na revma vrat,
na zámky, jimiž lomcuje a sviští,
do podkroví, sklípků, skulin, vnik
a javory a břízky,
už tak do naha,
jej prosí málem vkleče,
ať je více svleče
Vítr, vítr výtržník.


ZVUK

Soumrak očekávaný a přece náhlý
vpadá do zad zkraje ledna.
Stůj!
Zvuk zvonu vstoupil do zahrady,
vtom ustrnulo vše,
i keře beze jména
zastavily růst,
i kosti stromů.
Jeden úder, rána do srdce,
vedená z věže přes ulici,
modrotemná.
Stůj. Zachvět tebou chce,
a v otřeseném tichu
doznít.
Stůj,
už pověsil jsi
obraz teď a tady
svůj?


dosud nepublikované básně, 2018