Spor o číslo

Zplozen, zplodil, zhynul. Po biblickém Metuzalémovi nezůstal výraznější příběh, nýbrž jediné číslo: 969 let. Nejstarší z předpotopních patriarchů. Metafora dlouhověkosti.

Jak je to možné?
Doslovnost se ohání věčností člověka před prvotním hříchem; lidé před potopou se dožívali desetkrát vyššího věku než lidé po ní, protože žili blíže ráji.
Smírnější symbolizmus poukazuje na snahu pokrýt čas mezi rájem a potopou přesně deseti generacemi.
Nakonec přicházejí realisté: nejde o roky, nýbrž o měsíce, anebo o násobky desíti. Když posuneme desetinnou čárku o číslo doleva…

Pokušení si představit své předky, jak stojí všichni za sebou ve frontě a já, nejmladší, jsem v jejich čele… Na co však čekáme?

Jen gesto žížaly po přeháňce, tělem lapající vzduch.

Nechci žádné děti.


Rodokmen

Čtyři prarodiče, osm praprarodičů, šestnáct prapraprarodičů… V jakém bodě se to začne otáčet k jedinému kořeni?

Větve, kmen… Záliba genealogie v mytickém obraze Stromu. Dokonce i ten nejstarší žijící strom (švédský Old Tjikko) pamatuje se svými téměř 10 000 lety více než třeba literatura a v porovnání s masivními staletými listnáči, co je vídáme natřásat koruny pod českým nebem, působí naprosto bezbranně, nenápadně… Jako by věděl.

Od genealogie ke genetice: slovník roubování, křížení, šlechtění, ba hybridizace. Lidstvo-hrachor spíše než lidstvo-strom: okrasná, planě to rostoucí květina, krmivo pro zvířata.


Vyšlo ve sbírce Miluji svou babičku víc než mladé dívky, Nakladatelství Dauphin, 2017, 96 stran