A zase jsem s bezdomovcema.

Nevím, co mě na nich tak přitahuje. Sedíme a kecáme
na lavičce. Višňový čučo teče proudem. Je tu doktor,
je tu inženýr, je tu právník, je tu dělník a stará kurva.
Prostě měli míň štěstí než ostatní. Už nedokážu nikým
opovrhovat.


Zastavil jsem na semaforu

a čekal. Vedle stál trolejbus a můj pohled se na chvílu
spojil s očima člověka sedícího uvnitř. Usmáli jsme se
na sebe. Trvalo to pár vteřin. Padla zelená. Pokynuli
jsme si na rozloučenou. Troleják se rozjel a já taky.
Bylo to příjemné setkání.


Básně ze sbírky Vy mně taky (Nakladatelství Petr Štengl, 2017)