Z černa noci jako trny
vystupují kmeny borovic.
Když zavřela oči, cítila mravenčení,
krk se jí napínal bolestí,
jak se krčila.

Nemůže spát.

Mžourá očima vypitýma únavou.
Vidí z pole křížení tří cest.
Vyjde po první z nich
do nachrlené tmy.
Položená žebra kořenů
omletá chodidly
a pařezy jak pohození lidé,
jak jejich nasázené poloviny.

Tupé krky bez hlav

říká si.


…

Odkryla jsem kořeny staré jabloně.
Byly zaryté v zemi,
zahryznuté do mazlavé hlíny.
Jablka padala z koruny,
nasládlá a hrubá.
V několika rozseknutých plodech
žhnula vosí těla.
Nevím, jestli ještě něco přijde.


…

Vlci se rvou, až se pářou.
Vidím je z dálky.
Je tma,
takže jejich světlé místy rudé tělo
se jeví více.
Takhle skousnout…
Takhle potrhat!
Počkám si, až chcípnou navzájem,
protože nevím.

Ohryzky vlků
shrnu do jámy
a klid, který nastává v lese,
poté, co krev se vyřinula…
a klid.


Vyšlo ve sbírce Sem cejtila les, nakladatelství Perplex, Opava, 2015, 80 stran.