Tristis est anima mea

Odešel jsi bez optání
a duši svou jsi nechal dole
našel jsi se v slitování
a kuš a růži
se svou kůží
všecičko jsi nechal v dole

tu svou duši plnou trýzně
plnou strachu, špetka přízně

tristis est anima mea
a celkem ráda jsem tě měla

Odešel jsi bez optání
a na tu dámu, na tu paní
co byla slečnou kdysi
podíval ses přísně
jako dívají se krysy


Vlastně vlastnictví

Co je to být střípkem naděje
co je to být kusem skla?
Být touhou, chtíčem
být koncem zla

Přízrakem dnů budoucích
stínem s trochou světla
nebo lampou
co tě krásou vedla
(zatímco tě láska smetla)

Deštěm, co skrývá se v mracích
pokladem drahým v palácích
Být muškou, co ji někdo vlastní
jen aby mohl býti šťastný