Vzpomínám, že ještě před pár lety, řekněme takových deset let zpátky, se dvousloví „veřejný prostor“ zjevovalo v médiích i kuloárech jen poskrovnu. Dnes je tomu spíše naopak a termín se ve své nadpoužívanosti proměnil v některých kontextech spíše v prázdné klišé. Co si pod veřejným prostorem představit, jak ho vnímat, chápat, respektovat a kultivovat? To jsou otázky, nad nimiž přemýšlím den co den.

Svébytný český autor, ve kterém se snoubí živelnost pouliční scény s hloubavostí kriticky uvažujícího umělce. Výtvarník, jehož výstupy málokdy zůstanou bez reakce. Ostatně, podněcovat je také jeho cílem. Tajemný jezdec mapující Prahu – Epos 257.