Při pohledu na obrazy Karla Balcara si divák může často připadat, jako když se dívá skrz klíčovou dírku. Vidí intimní a eroticky laděné motivy v potemnělé atmosféře. Hra světla a stínů tančí tanec po tělech zúčastněných figur a hyperrealistické tendence neuchopitelně vtahují do středu dění. Máme se stydět a odvrátit cudně zrak, anebo pečlivě prostudovat každý detail těchto dekadentních příběhů?

S nastupujícím jarem jsme se dočkali i jistého odlehčení v rámci výtvarného umění na výstavě Jiřího Straky ve Špálovce. Jeho „Tušová staveniště“ nejsou jen vyznáním o tradiční technice malby v odstínech černé a bílé, ale především demonstrací přístupu malíře k pozorování věcí a okolí kolem sebe.

Únik z Prahy, která bývala magická, ale teď už je prý jen šedá. Útěk z věčného shonu, který vládne v této „mašině na prachy“, do tvůrčího světa Chaosu, jenž může být stavem mysli, ale zároveň i konkrétním místem. Obrazová výpověď ženy, která tuto cestu podnikla.