Při pohledu na obrazy Karla Balcara si divák může často připadat, jako když se dívá skrz klíčovou dírku. Vidí intimní a eroticky laděné motivy v potemnělé atmosféře. Hra světla a stínů tančí tanec po tělech zúčastněných figur a hyperrealistické tendence neuchopitelně vtahují do středu dění. Máme se stydět a odvrátit cudně zrak, anebo pečlivě prostudovat každý detail těchto dekadentních příběhů?


Prostory Galerie Václava Špály zaplnily obrazy výrazného českého představitele hyperrealismu, Karla Balcara (* 1966). V jeho tvorbě se nezapře velký vliv Karla Berana, profesora Akademie výtvarných umění. Výrazně se od něj přiučil klasické malbě a inspirační zdroj pak nalezl i v barokním realismu. Podobnosti ve výstavbě světelných hrátek mohou často připomínat Caravaggiův odkaz. Ve spojení s moderními tématy a erotickou atmosférou jsou Balcarova díla velmi osobitá a uhrančivá. Umělec si rád pohrává s extrémním realismem v propojení se surrealistickými tendencemi a tak vznikají často mytologicky laděná plátna. Není divu, že v současnosti Karel Balcar patří mezi špičku realistických malířů u nás.

Na výstavě může divák spatřit svůdná ženská těla ve spojení se symboly smrti, například lebkou a havranem. Umělec tvůrčí řeč nalézá zejména v pohybech lidského těla a ve znázornění obscénních situací. Často používá prvky sadomasochismu a erotiky. Také se rád sám zpodobňuje a komponuje do obrazového výjevu. V galerii ho můžeme vidět ve více než polovině vystavených maleb. ∞


Karel Balcar – Spending Eternity
Galerie Václava Špály (Národní 30, Praha 1)
6. 5.—26. 6.