Člověk za svůj život projde několika stádii. Od bezmocného novorozence přes puberťáka a dospělého člověka až po starce. Říká se, že staří lidé jsou v mnohém opět jako děti. Pokud by se vývoj civilizace dal přirovnat k ontogenezi jedince, stáváme se v leckterých oblastech zase dětmi odkázanými na vedení ostatních.

Co jíst, kde žít, jak se oblékat, co pít. Jestli je lepší máslo, nebo rostlinný tuk. Kolik hodin spát a jestli hledat partnera pro život na seznamce, nebo v baru. Jak vychovávat děti, pěstovat afrikány a udržet si věčné mládí. Kde hledat štěstí, proč nepít kávu a jak sestavit skříň. Na většinu otázek existuje odpověď. Na složitější otázky dokonce více odpovědí.

Vítej „Dobo rozumu“, ve které snad jen vizionáři nepoužívají návody.