Vítej „Dobo rozumu“, ve které snad jen vizionáři nepoužívají návody. Vše, co už jsme za desítky generací zvládli poznat, znovu objevujeme. Jsme v konfliktu s inteligencí, kterou sami vyvíjíme proto, aby nám život usnadnila. Jenže ona jej přebírá do svých rukou a dělá z nás své sluhy. Nebo se my sluhy stáváme, když na poslání obálek s vytisknutými štítky potřebujeme dvoustránkové návody? Znělo by to jako bizarní skutečnost, kdybych se s ní opravdu nesetkala. I pokladní u kasy – člověk, který pracuje dvanáct hodin na jednom místě podkresleném neustálým pípáním – má návod na svou činnost. Pozdravit zákazníka, zeptat se na kartičku, nabídnout její založení, nabídnout tašku a popřát hezký den. Jsou za těmi pokladnami ještě živé bytosti, nebo to už od nich jejich zaměstnavatel ani neočekává? Jaký si to uděláš, takový to máš. Nebo spíš – jaký návod dostaneš, takový to máš. Říjnový Artikl se Návodům na život věnuje, ale ten správný vám nepřinese. Stejně tak vám ho nezprostředkuje ani jiný časopis, kniha nebo jedna paní povídala. Zkušenosti se dají předat verbálně i textem, ale přínosné jsou až prožité. Tolik generací před námi empiricky poznalo fungování konkrétních vztahů, abychom my veškeré vědomí pozbyli a platili za něj těm několika málo, kteří na uchovaných zkušenostech profitují. Inu, něco číst musíme. Nebo hledejme Návod na život v sobě. Tak, že se život nebudeme bát žít. ∞