Zlitá svou nadějí svítáš v soumraku svých tušin. Už mušim. Všechno to bublá, pracuje. Buď s tím. Baví mě se do nich nořit, být jimi. Co jsme jiného než jeden druhým? Pouhý pohled, poslech nás přivine. Přelije věčně neposlušnou pozornost.

Nenávist je po strachu a lásce jednou z nejintenzivnějších lidských emocí. Na rozdíl od prvních dvou ale snadno přesahuje hranice osobnosti a začíná se šířit společností jako nemoc. Nenávist je nakažlivá jako mor a jako mor plyne z nevědomosti, zbídačelosti a špatné mentální hygieny.

Probudit se v osobě, kterou miluješ, je jediná cesta, jak přijmout sebe samého. Ale předtím musíš uspat tu, kterou nenávidíš.

Blahobyt, Facebooky plné skvělých zážitků a životy podle našich představ. Jsme svobodní, můžeme si tedy dělat v podstatě to, co chceme. Můžeme studovat, cestovat, svobodně se vyjadřovat. Nejsou zákazy, které by nás nutily vzdorovat. Není čemu. Maximálně sobě. Existuje v takovém kontextu tak silná emoce, jakou je nenávist?