Vracím se do doby, kdy se glády nedaly koupit v Háemku. Nášivky jsme si na bundu museli přidělat sami. Koneckonců jsme si je museli i vyrobit. Když jsme chtěli mít něco onošeného, museli jsme to, ehm, onosit. Nebo koupit v sekáči. A ty sekáče, musím říct, to je umění do dneška.

Nakupování oblečení z druhé ruky může být skoro stejně ošemetné jako politika nebo otázky rasové diskriminace. Část lidí v sekáčích pořizuje za pár korun originální hadry, jiní to považují za hnus a jsou přesvědčeni, že oblečení po neznámém člověku by si nikdy nevzali na sebe. Pokud patříte ke druhé skupině, dál nečtěte.