Dobrý skutek je ten, který přinese zisk*

*nehodící se škrtněte

„Miluj bližního svého jako sebe samého“ je myšlenka, která se objevuje již ve Starém zákoně, jenž je jinak plný příběhů „oko za oko, zub za zub“. Bez altruismu by totiž lidská společnost nebyla schopná fungovat, stejně jako není schopná existovat jen na základě dobročinnosti a nezištnosti. Proč tedy spojení slov „charita“ a „zisk“ skřípe?

Protože dobročinnost by neměla být zisková? A z čeho ale mají žít ti, kteří charitě věnují převážnou část svého denního času, ne-li života? Ale jak hradit provozní náklady nebo tak potřebnou komunikaci s veřejností?

Dobrovolník, s. r. o.
Skvělým zdrojem dobrovolníků jsou samozřejmě studenti. Živí je většinou ještě rodiče nebo docházejí na brigády, jejich životní nároky jsou malé, a navíc mají spoustu energie a entuziasmu.

Z vlastní zkušenosti vím, že dobrovolníkem lze být jen do určité míry, která se mění v závislosti na aktuální životní situaci. Moje dobré skutky mi nájem nezaplatí. Na druhou stranu ale nejsem schopná po všech a za vše požadovat peníze. Některé služby je možné řešit recipročně (anebo barterem, pro ty světaznalé), jiné se mi vrátí způsobem, který bych vůbec neočekávala. Jen je nutné najít rovnováhu mezi zdravým egoismem, jenž slouží k zachování života a jeho smysluplnému rozvoji, a altruismem, který pomáhá jiným dosáhnout udržitelného života, a který je snad spokojený.

Prací v několika charitativních organizacích, od mezinárodních po lokální, jsem se naučila, že každá z nich jinak vnímá objem peněz věnovaných na vlastní provoz a určených těm, o nichž hlasitě hovoří na veřejnosti. Spousta lidí totiž špatně slyší na fakt, že i charita potřebuje auta, tiskárny, kancelářské prostory… Nemluvě o kvalitních lidech, kteří budou alespoň trochu slušně zaplaceni. Práce s lidmi na okraji společnosti je psychicky náročná, a pokud se k takovému náporu připočte i stres z nezaplacených složenek, „úmrtnost“ zaměstnanců je velká.

Nadace Zisk
Znáte mikropůjčky? Podle mého názoru to je skvělý systém, jak vydělat i na bídě. Chudým lidem, kteří mají dobrý nápad nebo se chtějí živit sami, se půjčí stovka dolarů na rozjezd vlastního podnikání. I ta stovka totiž bývá v jejich zemích skutečný poklad. Jenže i z mikropůjček jsou úroky – studie provedené v Indii, Keni a na Filipínách ukázaly, že průměrná návratnost investic v mikropodnikání se pohybuje v rozmezí od 117 do 847 % a že tato vysoká návratnost je obvyklá. A kdo poskytuje mikropůjčky ve velkém? Citigroup, ING Group a VISA. Myslím, že dalšího komentáře není třeba.

Je pravdou, že nadace a další charitativní organizace zveřejňují výroční zprávy nebo zprávy o hospodaření v daném roce, jistá pachuť však může zůstat – zejména pokud se člověk z různých zdrojů dozví, že „to oblečení, co dávám na charitu, se Afričanům prodává“, „vysoce postavení činitelé si z darovaných peněz platili nájmy v luxusních rezidencích“ nebo „stejně jde těm bezdomovcům jenom 20 %, zbytek sežerou všechny mezičlánky“. Ať už je to pravda nebo prachsprostá pomluva, chuť přispět na charitu je rázem menší.

Projektů, jež požadují příspěvek, je ale hodně, stejně jako lidí, kteří žijí hluboko pod životním standardem. Málokdo ví, že Česká republika patří mezi země, jejichž životní standard patří k horním 2 % z celé světové populace. Přesto není nutné dívat se na druhou stranu planety, někdy stačí sklonit nos, aby člověk uviděl ty, kteří pomoc skutečně potřebují.

Pomozte sobě, pomůžete všem
Nejlepší pomoc je na konci každé ruky, a tu ruku máme každý po ruce, a to zpravidla hned ve dvou exemplářích. Ta ruka může darovat pomoc všem, které vidíte kolem sebe a kterým pomoci můžeme, a stejně tak může pomoci i nám samotným vybrat oblast, jejíž podpora nám dává smysl. Důležité je také nezapomínat, že pomáhat mohu jedině v okamžiku, kdy mám nadbytek zdrojů – ať už finančních, časových nebo energetických. Jinak se sama řadím mezi ty, kterým je pomoci třeba.

Kdysi jsem si takový průzkum charit sama udělala a na základě svých preferencí vám dávám výběr organizací, kterým věřím, že s dary neplýtvají. Budu ráda, když se na stránkách Kulturní Pecky podělíte o vlastní zkušenosti. Milovat bližního svého jako sebe sama je totiž možné po celý rok.