Filtrovaný ideál
Instagram je jedním z populárních sociálních médií dnešní doby. Sdílení obrázků čtvercového formátu s přáteli a blízkými, ale i se zcela cizími lidmi má vlastní kouzlo, které očividně žádná z jiných oblíbených internetových platforem zcela nenahradí. Čím na nás čtvercové fotky modifikované některým z mnoha nabízených filtrů tolik působí?
V jednoduchosti je krása. Tak praví odvěké rčení, jehož poselstvím se tvůrci Instagramu inspirovali víc než jen volně, zdá se. Struktura je jednoduchá: čtverec, takové malé okénko do našeho každodenního života, vizuální zachycení výseku toho, co právě sledujeme, co nás zaujalo. Filtr umožňující fotku upravit zabarvením tak, aby kromě samotného výjevu vyjádřila i atmosféru či náladu, která se k zachycenému objektu či situaci z našeho pohledu vztahuje. Označení fotky krátkým komentářem a především „hashtagy“, identifikátory v podobě klíčových slov, podle nichž se pak k dané fotce mohou dostat i ti, kdo pravidelně nesledují celý „feed“ uživatele, jenž fotku zveřejnil. Předpokládané instantní sdílení se zbytkem komunity, která reaguje označením fotky symbolem srdíčka – to značí, že se obrázek uživateli, který ho k němu umístil, líbí. Je možné reagovat také komentářem navozujícím pocit bezprostřední komunikace.
Na hranici deníku a chytré sebeprezentace
Pro mnohé uživatele může být Instagram díky výše popsaným atributům „jen“ dalším ze způsobů, jak být v kontaktu se svým okolím, s přáteli, rodinou. Aplikace umožňuje nastavení dvou verzí přístupnosti – profil může být veřejně přístupný a fotky na něm uvedené si může prohlédnout kdokoliv a kdykoliv. Uživatel si ho ale může nastavit i jako svůj soukromý, a pak se k jeho obsahu dostanou pouze ti uživatelé, kteří zažádají o přístup, a ten je jim vlastníkem daného účtu povolen. Většina profilů nicméně zůstává veřejně přístupná. A to i přes to, že obsahují mnohdy velmi detailní obrazový záznam života konkrétního uživatele. Je možné, že určitá část těchto uživatelů pouze neví, nebo nemá zájem zjišťovat, jak si změnit nastavení soukromí. Zdá se ale, že naprostá většina vědomě stojí o to, aby prezentace jejich soukromého vizuálního světa byla navštěvována a (pozitivně) hodnocena. Toto jednání málo překvapí u profilů veřejných osob či nejrůznějších komerčních značek, které se vizuálně působivou prezentací svých aktivit a produktů chtějí dostat do povědomí veřejnosti a vytvořit si užší pouto se svými příznivci a spotřebiteli. Fotky ze zákulisí módních přehlídek či z nahrávání nových písní ve studiu dávají těm, kdo je sledují, (mylný) pocit sounáležitosti, blízkosti a osobního vztahu s daným návrhářem / firmou / kapelou.
Co ale vede nezávislé jednotlivce k tomu, aby veřejně sdíleli momenty ze svého života s cizími lidmi, ba co víc, hledali u nich uznání a pozitivní ocenění?
Nevěř všemu, co vidíš
Nabízí se několik vysvětlení. Částečně za to pravděpodobně může přirozená lidská tendence sdílet. Sdílet své názory, své pocity, zážitky – Instagram to vše za použití vhodného filtru, a případně fontu pro nápis doplňující fotku, dodá na jednom místě, v intuitivní aplikaci. Touha po uznání a pozitivní vazbě k naší činnosti, či alespoň naší schopnosti zajímavým a atraktivním způsobem zachytit svět kolem nás, je zřejmě také významnou hnací silou. Učit se techniku kresby a malby či práci s jiným uměleckým médiem je časově náročné, na Instagramu ale stačí použít vhodný filtr a během pár sekund máme k dispozici vizuálně výrazné „dílo“, které můžeme prezentovat světu.
Není to tedy doopravdy náš svět, náš život takový, jaký je. Je takový, jaký bychom chtěli, aby byl. Při uplatnění větší míry skepse možná dokonce spíš takový, jaký bychom chtěli, aby si ostatní mysleli, že je. Tomu odpovídá volba námětů fotek: hrnky s kávou, sklenky s drinky – obojí značící, že si užíváme života, s největší pravděpodobností ve společnosti dalších báječných a zábavných lidí. Umně naaranžované pokrmy na elegantních talířích naznačující, že jsme gurmáni hodní vlastního kulinářského pořadu. Motivační slogany dávající najevo, že jsme našli tu správnou cestu ke šťastnému životu. Fotografie nás samotných s rysy dokonale vyhlazenými filtrem a s nenuceným výrazem typu „toto je náhodné foto, v žádném případě neregistruji fotoaparát svého telefonu mířící mi přímo do lichotivě nastaveného obličeje“. Použití již zmiňovaných filtrů, které i obyčejným snímkům dokáží dodat patřičně dramatický nádech, a v neposlední řadě i naše popisky fotek. Z instantního sdílení našich zážitků či zajímavostí, na které narazíme, se tak stává pečlivě kurátorovaná sebeprezentace. Spíše než svůj opravdový každodenní život sdílíme jeho idealizovanou verzi.
Ukaž mi svůj profil na Instagramu, a já ti řeknu, kdo jsi
Žádná z uvedených možností motivace pro užívání Instagramu tímto specifickým, výše popsaným způsobem nicméně není argumentem pro odsouzení této platformy. Mnoho dostupných profilů patří skutečným umělcům prezentujícím své projekty, organizacím bojujícím za společensky přínosné změny, odborníkům v nejrůznějších oborech prezentujícím zjednodušenou a netradiční formou svou práci či výzkum. Jinými slovy, i když je Instagram nejsilnější na poli formy, jakou umožňuje zobrazit různé náměty, nesráží to nutně jeho obsah jakožto informačního a společenského média. A i pokud by se zdálo, že tomu tak přese všechno je, jedno se musí Instagramu nechat – je zdrojem nepřeberného množství vizuálně působivých podnětů, které dokáží zapůsobit jako zdroj plnohodnotného estetického prožitku, nehledě na to, zda odpovídají realitě, či nikoliv. ∞