„Všechny mé slamy jsou buď o mužích, nebo o mně.“ Tak s nadsázkou hodnotí obsah svojí tvorby Pavel Oškrkaný. Podle svých slov v první řadě člověk. Ecce homo a ejhle slamer, držitel jedné bronzové a dvou bramborových medailí z mistrovství ČR ve Slam poetry.

Původním názvem „Poetry slam“ byl v českých podmínkách omylem modifikován na „Slam poetry“, ovšem podstata zůstává stejná. Jedná se o specifický básnický přednes, jehož podoba není přesně ukotvena. Může jít o přednes předem připraveného textu, nebo čistou improvizaci na pódiu. Cílem je co nejvíce zaujmout publikum a z něj náhodně vybrané porotce.

Začneme od počátku. Jak ses ke slamování dostal?
O slam poetry jsem se poprvé dozvěděl v roce 2009, když jsem studoval v Brně žurnalistiku. Aktivně slamovat jsem začal až v roce 2012. Regionální kola jsou vždycky na podzim a já jsem to pokaždé nějak prošvihl, takže proto ta prodleva. Hned na svém prvním slamu jsem postoupil z regionálního kola do celostátního, kde jsem nakonec skončil čtvrtý.

Kde bereš inspiraci?
Nejvíc asi fungují „hejty“, čili věci, které mě štvou. Inspiraci vyloženě nehledám. Když mě napadne něco, z čeho by mohl být dobrý slam, tak z toho udělám slam. Se zpracováním nápadu většinou nemám problém. Ostatně jsou to poměrně krátké věci.

Zbývá prostor na improvizaci přímo na pódiu?
Abych pravdu řekl, příliš neimprovizuji. Občas něco málo, ale většina je předem připravená.

Napadlo tě někdy vydat svoje slamy knižně?
Třeba Jan Jílek svoje slamy vydal a jeho sbírka měla poměrně velký úspěch, protože si hodně hraje se slovy. Já o tom uvažuji, ale trochu se obávám, že na papíře to ztratí náboj, který má živý přednes. Když jsem dřív posílal své slamy přátelům k posouzení, tak mi je občas vraceli s tím, že si text raději poslechnou naživo, protože na papíře to není ono. Takže napadlo, ale není jisté, jestli k tomu nakonec dojde.

V roce 2012 jsi také vydal sbírku poezie „Básničky do vlasů“. Chystáš se v psaní pokračovat?
Plánuju vydat ještě jednu sbírku. Doufám, že letos. Měla totiž vyjít už loni. Jsou to starší věci, v podstatě ze stejného období, kdy vznikala ta první. V současnosti už básně nepíšu a věnuju se jenom slamu.

Kladeš si ve slamování nějaké cíle?
Jak kdy. U mě se to střídá, ale soutěžení mě baví. I když jsem v regionálních kolech vždycky hodně nervózní, tak ta forma soutěže motivuje. Můj každoroční cíl je umístit se na bedně a hlavně být ve finále. Letos jsem byl opět čtvrtý, tak mám alespoň docela vyrovnanou bilanci. Mnohdy není jednoduché se tam vůbec dostat.

Člověk přijde na regionální kolo jako neznámý a poprvé v životě jako slamer. Často mu obecenstvo dává svoje sympatie, protože většina lidí, kteří chodí na slam, by na to pódium nikdy nevylezla. Takže je schopný dosáhnout docela dobrých výsledků. Jenže na celorepublikových exhibicích se potká s ostřílenými slamery, kteří mají v publiku svoji fanouškovskou základnu, a už to tak úplně nefunguje. Prorazit je poměrně těžké.

Jak vidíš budoucnost českého slamu?
Vidím ji líp než loni. Přišlo pár nových lidí, například Anatol Svahilec nebo Ondřej Hrabal. Někteří dobří slameři se zase vrátili. Takže celkově hodně stoupla konkurence a zvýšila se úroveň slamů. Vím minimálně o třech lidech, kteří letos můžou vyhrát celostátní finále, a možná se objeví i další. V Plzni na nás teď chodí dvakrát víc diváků než před půl rokem, včetně tamních fotbalistů. Kdyby to za půl roku bylo zase dvakrát víc, tak už jim skoro můžeme konkurovat.

Kdy tě můžeme vidět naživo?
V nejbližší době budu na exhibici 22. 4. v Olomouci v Divadle hudby a potom 29. 4. v plzeňském Anděl music baru. ∞