„Heterosexualita je opiát pro masy. Připojte se k homosexuální intifádě!“ Staňte se hrdiny nově přicházející revoluce.

Je označován za nejkontroverznějšího kanadského režiséra. Bruce LaBruce letos v únoru oslavil své 55 narozeniny, nicméně jeho tvorba i nadále zůstává provokativní. Jeho filmy jsou jak promítány, tak zakazovány na těch největších filmových festivalech. Daří se mu především na poli pornofilmů, kde sbírá ta nejvyšší ocenění. Je žijící legendou queercorového hnutí. S Brucem LaBrucem jsem udělal rozhovor v rámci oslav jeho narozenin, a proto je interview takovým ohlédnutím za tím, koho za to více než půl století dokázal naštvat, nebo znechutit. Bruci, všechno nejlepší!

Tvé filmy jsou známé tím, že jsou plné zadků a penisů, což se mi potvrdilo poté, co jsem poprvé jeden shlédl. Pamatuji si, že moje bezprostřední reakce byla ve smyslu „Wow, vážně bych chtěl vidět, jak to vypadá v jeho mozku.“
Porno je médium, s kterým pracuji. Dělám mnoho různých druhů porna: hardcorové porno, mainstreamové porno, amatérské porno, nicméně sexuálně explicitní scény používám taktéž jako způsob vyprávění. Všechny druhy porna jsou lehce rozdílné, nicméně co je spojuje, je samotná myšlenka porna, a to mě na tom baví. Zajímá mě, jak porno vypadá, když ho zasadíte do různých kontextů. Takže ano, v mých filmech jsou často k vidění péra, zadky a šukání. Ale vagíny taky! Teda někdy. Pro mě je neskutečně fascinující, jak se sex zobrazuje v porno filmech, v mainstreamových filmech a v hollywoodských klasikách. V Hollywoodu dokonce platí pravidla, jak přeskočit sexuálně explicitní scény. I samotný Hitchcock měl svoji slavnou techniku, jak sex zobrazovat. Například ve filmu Na sever severozápadní linkou použil vlak projíždějící tunelem, což byla jasná metafora šukání. A v tom je v podstatě ten rozdíl mezi mnou a ostatními. Já takové scény nepřeskakuji, což část diváků naštve a poté říkají: „On to dělá jen proto, aby byl kontroverzní a přitáhl na sebe pozornost.“ Mluvil jsem s řadou zavedených filmařů, jako je Paul Verhoeven nebo David Lynch, kteří říkali, že sami přemýšleli o tom, že by rádi natočili porno, protože je to něco, co je tabu a zároveň to reprezentuje zajímavý problém. Jak natočit syrový sex, aby nebyl nudný? Nicméně problém je v tom, že porno je ve filmovém průmyslu stále velké tabu, a z toho důvodu se mnoho režisérů bojí něco podobného natočit, jelikož by to mohlo zničit jejich kariéru. Baví mě reprezentovat nereprezentovatelné.

Avšak pokud pominu všechny zadky a péra v tvých filmech, tak v nich téměř pokaždé vidím výraznou romantickou linku.
Ano, ve většině případů tomu tak opravdu je. Kupříkladu v mých krátkých filmech, které jsem nedávno dokončil pro gay pornografickou stránku Cockyboys, byl jeden z filmů romantický v klasickém slova smyslu a ostatní jsem pojal spíše satiricky. Když točím sex pro porno filmy, tak rád do nich vkládám líbání, předehru, ale také dějovou linii. Nebaví mě mechanické šukání.

Rád bych se vrátil k tvým začátkům, a to konkrétně k zinu J.D.s. Musím uznat, že mi přišel hodně vzrušující. Během pročítání J.D.s jsem v něm narazil na oldschoolovou queerness, kterou v dnešní době hledám jen stěží. Z jakého důvodu jste dělali něco tak undergroundového, jako je gay zine?
J.D.s byl jedním ze zinů, který inspiroval vznik queercorového hnutí. Avšak mnoho lidí neuznávalo náš pornografický úhel pohledu, který nás současně odlišoval od ostatních fanzinů. V té době jsme byli jediní, kteří to dělali. Fotili jsme fotky nahých lidí, dělali jsme vlastní krátké filmy natočené na super 8 mm a také jsme začínali dělat svým způsobem naivní, neprofesionální porno. Alespoň já jsem to tak dělal. Jednou z hlavní aktivit J.D.s bylo spojovat dvě zcela nečekané věci – gay pornografii a punk.

J.D.s obsahoval příběhy, komiksy, punkové a queerové manifesty apod. Ale porno bylo to, co veškerý obsah spojovalo. I poté, co jsem začal tvořit celovečerní filmy, jsem byl jediný z hnutí New Queer Cinema, kdo ve svých snímcích používal sexuálně explicitní obsah. Proto byl J.D.s považován za provokativní. Ale my jsme porno používali v politickém slova smyslu. Konfrontovali jsme tím homofobii, která v té době byla zcela běžná v hardcore punkové scéně. Gay pornografie byla nástrojem, jak říct hetero punkáčům „Jak je možný, že nedáváte nějaký kouření péra, nebo šukání zadků, když jste tak punk?“ Tím jsme také chtěli poukázat na samotnou homo erotičnost hardcore punku. Co může být víc gay, než mosh pit, kde se po sobě válí banda polonahých, zpocených punkáčů? Samozřejmě jim to vadilo, protože jsme je donutili uznat homo erotičnost punku.

Nicméně J.D.s nebylo jen o konvenčním pornu. Měl také romantickou stránku. Měli jsme tam příběhy o neopětované lásce, ale i o lidech, kteří nikam nezapadají a společnost je považovala za loosery. Kromě romantiky a porna nás taktéž bavila předliberalizační a liberalizační gay estetika (pozn. redakce – 60. až 80. léta 20. století).

Rád bych navázal na zmíněnou gay liberalizaci. To, co se mi na J.D.s líbí, je ta síla, kterou z fanzinu cítím. Připadá mi, že sděluje okolí, že gayové jsou jiní, mají odlišný pohled na svět, a tím mohou většinovou společnost obohatit. Bohužel to z dnešní gay scény necítím. Přijde mi, že jsme prodali naši unikátní queerness za homosexuální svazky a adopce.
Pravda je, že J.D.s byl ve svých počátcích undergroundem. Bylo to ještě před masivním rozšířením internetu. Pokud jste si nás chtěli přečíst, tak jste si nás museli najít. A naopak. My jsme museli najít své čtenáře, což jsme dělali pomocí inzerce na zadních stranách jiných fanzinů, které byly k dostání pouze v obchodě s deskami, nebo poštou. Ve skutečnosti byla punková scéna proslulá svým DIY. Na jednu stranu bylo o dost těžší nechat zaznít svůj hlas a najít lidi, kteří pojedou na stejné vlně, avšak na straně druhé to bylo kompletně autonomní. Žádný vliv korporátních subjektů, a ještě jste k tomu vytvořili legendu. Legendu o tom, že v Torontu existují šílení, divocí punkáči, kteří kolem sebe vytvořili rozvinutou queer subkulturu se stovkami členů. Ale takto to vůbec nebylo. Byl jsem to pouze já a pár mých nejbližších známých. Nejsem si úplně jist, jestli by to v dnešní době internetu bylo možné, jelikož je vše hodně transparentní. Idea undergroundu je pro mě velmi romantická.

Vidíš v dnešní době uskupení podobné tomu vašemu?
Rozhodně nechci nad mileniály vynášet jakékoliv soudy, nicméně byli narozeni do zcela rozdílné reality. Narodili se do korporátní a sociálně mediální reality. V něčem to mají lepší, v něčem zase ne. Vtipné je, že to, co jsme v J.D.s dělali, bylo v podstatě rané blogování, anebo by se to dalo označit taky za preinternetový Instagram. Fotili jsme, ale také natáčeli filmy, které byly o nás a našich blízkých kamarádech. Dokumentovali jsme naše životy, vyprávěli jsme naše příběhy a vytvářeli jsme si alter ega. Když tak nad tím přemýšlím, tak je vlastně fajn, že to dneska všichni dělají, ale když to dělají všichni, nedělá to nikdo. Pro lidi, kteří mají světu co říct, je obtížné se skrze tuto bariéru snímků prosadit. A cenzura jim v tom taky příliš nepomáhá. Mě zablokovali Facebook dvakrát, a to jsem tam přidal jen stěží urážlivý obsah.

Bruci, vím, že tě zajímá fetiš. Uvědomil sis, že po těch letech, co jsi ikonou queercorového hnutí ses ty sám stal fetišem?
Jo, uvědomuju si to. Moje filmy mají snadno rozpoznatelnou estetiku, jedná se o romantizující porno, queerness a revoluční politiku. Vážně nesnáším slovo „značka“, nicméně si uvědomuju, že jsem se takovou značkou za ta léta skutečně stal. Ale nevadí mi být pro někoho fetišem. Baví mě idea fetiše. Je to hluboké uznání nebo dokonce uctívání objektu, nebo věci. Což považuji za zajímavé, jelikož to v některých případech má až náboženský rozměr. Ve skutečnosti mi již mnoho lidí řeklo, že jim moje filmy ukázaly, jak být radikální v queer slova smyslu, anebo přijmout jejich gay identitu, jelikož jsem nemainstreamové sexuální praktiky ukázal v „lidském světle“. Často tak slýchávám, že jim moje filmy změnily život. Takže pokud je to takovýto způsob fetiše, tak s tím nemám problém.

V tvých filmech jsme toho viděli již mnoho. Mimozemské zombies, normálního zombího, feministické teroristky apod. Na co se můžeme těšit dále?
Pracovní název filmu, který doufám, že začnu točit v květnu tohoto roku je Twincest. Je to o identických dvojčatech, jež jsou rozdělena po porodu a shledají se o více než dvacet let později. Prostě a jednoduše to bude o incestu. ∞