Patříte také k těm lidem, kteří při pomyšlení na studenou sprchu dostanou husí kůži, a raději si užíváte horkou lázeň? Michal Pohořelý to má naopak. Patří k otužilcům a chladnou vodu vyhledává sám a dobrovolně. Společně jsme si povídali o podstatě otužilectví, o jeho vlastních začátcích s otužováním i o oceánských přeplavbách nebo pořádání plaveckých soutěží. Jaké je to být hrdinou v ledové vodě?

Chladný únor by se dal označit za vrchol otužilecké sezóny. Nebo od kdy do kdy se otužilci otužují a pořádají plavecké závody?
Jako otužilecké období se mi vybaví Český pohár zimního plavání, kdy začíná sezóna první nedělí v říjnu a končí první sobotou v dubnu. Trvá více než půl roku. První týdny se teplota vody většinou pohybuje kolem dvanácti stupňů, naopak v únoru se dost často blíží k nule a je hodně studená. Takže je tento měsíc opravdu ta nejotužilečtější teplota.

Jaká je ideální teplota vody pro otužování?
Záleží na tom, jak to komu vyhovuje. Mně osobně třeba vyhovuje teplota okolo čtyř stupňů. Když už má voda méně, tak to trošku bolí, když tělo přichází k sobě. Ale zase je to větší zážitek, vlézt do tak ledové vody. Když pak je navíc orámována ledem, tak má člověk radost, že si vysekal díru do ledu a může si tam vlézt.

Kdy tě napadlo začít se otužovat a co tě k tomu vedlo?
Je pravda, že jsem se třeba již dříve několikrát při cestě z hospody sázel, že se vykoupu. Ale k tomu opravdovému otužování mě motivoval můj tchán, který teď již plave skoro osm let. Plaval celý podzim i zimu, a jednou se rozhodl plavat na Štěpána pod Národním divadlem. Všichni jsme se na něj jeli podívat, abychom ho podpořili. Moc se mi to líbilo. Tak mě napadlo, že to také zkusím. Přibližně po dva roky jsem s ním chodil plavat, jen několikrát, ale jak začala opravdová zima a teplota klesala, tak jsem vynechal. Pak se do toho zpět špatně vrací. Pořádně jsem začal plavat, až když jsem se přistěhoval do Prahy, což jsou čtyři roky zpátky. Našel jsem si klub otužilců, aby mě něco motivovalo. Zapsal jsem se do České otužilecké unie a začal jsem trénovat a naplno se otužování věnovat. Abych si tu otužilost udržel, snažím se tak dvakrát až třikrát týdně vlézt do chladné vody.

Jaké byly začátky tvého otužování?
Když člověk dodrží pravidlo, že začne pravidelně plavat na podzim, kdy jsou vody ještě docela teplé, třeba patnáct stupňů, tak si tělo postupně zvyká a vydrží ve vodě delší a delší dobu. Nejdřív třeba jen minutu dvě a pak deset minut. Postupně každý poznává své pocity, a co mu dělá dobře. Tím lze sledovat, jak dobře se tělo dokáže s chladem vypořádat. Krev začne cirkulovat jen v tělesném jádru, aby teplo uchránilo vnitřní orgány. Třeba ruce a nohy se odkrví a krev v nich skoro nekoluje. Takže moje začátky byly v pohodě.

Jaká doba je pro toho, kdo se už nějakou dobu otužuje, ideální?
Pro zkušeného otužilce je dobré zůstat ve vodě alespoň deset patnáct minut. Maximálně dvacet. Při plavání na závodech, když je teplota vody chladnější než čtyři stupně, je limit z bezpečnostních důvodů maximálně dvacet dvě minuty. Krátká doba není taky ideální. Například já, když jsem ve vodě kratší dobu než deset minut, tak se tolik neprochladím, abych měl ten správný pocit zahřívání se, kdy se uvolňují endorfiny a člověk z toho má radost.

Jak se na tvůj trochu netradiční koníček dívá tvá rodina a přátelé?
Rodina i moji nejbližší mě velmi podporují. Je to vidět například při soutěži, co pořádám s Radkem Tupým v Sázavě. Moje rodina je zaangažovaná v přípravách i v průběhu soutěže. Starají se o administrativu a o vše, co je potřeba. Navíc se na mě moje žena Markéta jezdí často dívat, takže je známá i v komunitě otužilců okolo mě. Ale do vody nevleze a je často zmrzlejší než já. Mám od ní velkou podporu a za to jsem rád.

Zmínil jsi, že pořádáš plaveckou soutěž v Sázavě. V roce 2016 se ti podařilo úspěšně obnovit bývalou tradici zimního plavání v tvém rodném městě a akce s názvem Memoriál Vladimíra Tupého v Sázavě se setkala s velkým ohlasem jak u plavců, tak i u diváků. Jak tě napadlo znovu rozjet starou tradici?
Náš klub byl v té době již poměrně velký, ale nepořádal žádné vlastní závody. Což mi připadalo trochu škoda, protože některé otužilecké kluby České republiky v rámci Poháru zimního plavání pořádají třeba i troje závody za sezónu. Vzhledem k tomu, že pocházím ze Sázavy a věděl jsem, že se tam již kdysi závody pořádaly, napadlo mě tu tradici znovu obnovit. A jelikož si pana Tupého, tehdejšího sázavského otužilce, pamatuji z dětství, napadlo mě, proč to nezkusit. Na jeho počest, jelikož byl symbolem otužování v Sázavě, a aby se na jeho otužilectví nezapomnělo, jsme společně s jeho synem Radkem Tupým soutěž obnovili.

Bude se letos konat další ročník?
Letos vycházejí plavecké závody na 16. února, což je už za chvíli. Mezi soutěžícími je známá jako docela tvrdá soutěž, protože zatím tam vždy byla teplota vody pod čtyři stupně a minulý rok dokonce pod jeden. To znamená, že si tam plavci mohou vyplavat výkonnostní stupně a potvrdí si, že vydrží dostatečně dlouho v chladné vodě. Díky tomu pak mohou plavat delší trať. Dělá se to tak z toho důvodu, aby se nestávalo, že by nováček chtěl plavat hned třeba kilometrový úsek. To nejde. Nejdříve otužilec musí plavat krátkou trať, pak získává výkonnostní stupně. Postupně může plavat delší a delší tratě, až do délky jednoho kilometru, což je nejdelší trať v Českém poháru zimního plavání. Soutěž je i divácky atraktivní. Je hřejivé podívat se na někoho, kdo se do ledové vody noří. Kromě otužilců se většinou zúčastní i známí sportovci z dálkového plavání. Například ti, kteří přeplavali kanál La Manche nebo pokořili ledovou míli. Tento rok bude hostem plavec, který přeplaval Severní kanál.

Jaroslav Chytil, kterého zmiňuješ jako letošního hosta na Sázavě, v srpnu 2018 za šestnáct hodin ve třináctistupňové vodě uplaval více než čtyřicet kilometrů při přeplavbě Severního kanálu a tím jako první český muž dokázal zdolat tuto nejvyšší metu pro dálkové plavce. Ty jsi byl u tohoto významného momentu. Jak ses na lodi ocitnul a co bylo náplní tvé plavby?
Byla to pro mě určitě velmi zajímavá a velká zkušenost. Navíc jsem moc rád, že to Jarda uplaval a vše dobře dopadlo. Protože když si to člověk zpětně promítá, tak je to opravdu neuvěřitelný a trošku i bláznivý počin. Jarda Chytil není plavec odjakživa, začal plavat teprve před deseti roky a s otužování začal asi před sedmi. Postupně na sobě začal pracovat a plaval lépe a lépe. Je velký snílek, tak ho napadlo, že by přeplaval Severní kanál. V té době, když o tom uvažoval, ho ještě nikdo z České republiky nepřeplaval. Chtěl být první, kdo to zvládne. A jelikož je ze stejného klubu jako já, tak jsme se dohodli, že ho doprovodím jako posádka. Původně jsem myslel, že členů bude víc, ale nakonec jsem tam byl jen já se svou ženou Markétou. Staral jsem se hlavně o technické záležitosti a jídlo. Markéta hlavně předávala zprávy a dokumentovala cestu během přeplavby.

Co pro tebe byl největší zážitek kromě toho, že to Jaroslav Chytil dokázal?
Plavba mi dala zejména velké zkušenosti. Jako člen posádky jsem neměl vůbec žádnou průpravu, a vlastně ani Jarda jako plavec. Během pobytu jsme se potkávali s jinými plavci, kteří se také snažili o přeplavbu. Velmi se divili, že do toho bez zkušenosti jdeme. Většinou totiž Severním kanálem končí plavci tzv. Ocean Seven. Severní kanál si nechávají nakonec, protože je studený a jsou tam žahavé medúzy a velké proudy. Takže jsme tam byli trochu za podivíny.

Michal Pohořelý (* 1987)
Pracuje jako IT analytik a žije v Praze. Otužilcem se stal v roce 2012 a od roku 2014 plave za Českou otužileckou unii. V plavání získal několikrát mistrovský otužilecký výkonnostní stupeň a v roce 2018 uplaval ledovou míli. Minulý rok byl součástí posádky, která pomáhala při úspěšné přeplavbě Severního kanálu plavcem Jaroslavem Chytilem. Je také obnovitelem tradice otužileckého plavání v rodné Sázavě s názvem Memoriál Vladimíra Tupého, jejíž čtvrtý ročník proběhne 16. února.



Máš do budoucnosti také podobné ambice?
Při přeplavbě Severního kanálu může jít i o život. Je to hodně náročné a má se za to, že jde o nejnáročnější oceánskou přeplavbu vůbec. Sám takové ambice nemám. Byla by k tomu potřeba hodně velká příprava a musel bych hodně obětovat. Ale líbilo by se mi do budoucna zkusit štafetové přeplavby, kdy může plavat až šest lidí a během cesty se střídají. Tímto způsobem bych se nebránil ani Severnímu kanálu. Je to pro mě dost velká meta, ale myslím si, že je to v mých silách, na rozdíl od té samostatné přeplavby.

Co pro tebe otužilectví znamená?
Být otužilcem pro mě znamená nořit se pravidelně do studené vody a být méně nemocný. Je to dost znát. A zároveň být s komunitou otužilců je pro mě sociální událost. Jsme tam velká parta. A také mi otužování přináší dobrý pocit, že to dokážu. Plavání ve studené vodě vyplaví endorfiny, jako každý jiný sport a je to dost přínosné fyzickému a psychickému zdraví. ∞