New Media Art klade množství otázek. Jakou podobu má dílo? Jak umění sbírat? Co znamená dílo zachovat? Co je vlastnictví? Všechny tyto fundamenty a struktury, na kterých jsou muzea založena, umění nových médií konfrontuje, a to zejména ve svých net-workových inkarnacích. Pro tato média je sbírání kritické. Od vynálezu webových stránek (World Wide Web) na počátku 90. let došlo k rozvoji uměleckých aktivit v nových médiích, jak přehledně dokumentují stránky Rhizome nebo archiv festivalu Ars Electronica. Proč je nesoulad mezi uměleckou činností v těchto médiích a jejich institucionálním sbíráním tak výrazný?

Co jsou New Media Art?
New Media Art jsou umělecká díla vytvořená pomocí současných mediálních technologií – digitální umění, počítačová grafika, počítačová animace, vizuální umění, net-art, interaktivní umění, videohry, počítačoví roboti, 3D tisk, cyborg art. Název tato média odlišuje od tradičních médií, které vycházejí z dějin umění. Umění nových médií často vyžaduje interakci mezi divákem a uměleckým dílem. Ale jak mnozí teoretici a kurátoři zmiňují, tyto formy interakce, sociální výměny, účasti a transformaci nedefinují New Media Art, ale slouží spíše jako společný základ, který vychází ze současného umění. Bez ohledu na institucionální struktury je důležité zamyslet se, jak začlenit umění nových médií do muzejních sbírek stejně, jako zvážit, jak jeho charakteristické rysy ovlivní jejich koncepci a praktické fungování.

Antiinstitucionální net-art
Pro mnoho současných umělců je muzeum místem specifické kontroverze. Připojení k internetu a následná cenzura institucionálního světa zapříčiňuje, že kvůli struktuře muzeí nelze přistupovat k tomuto umění důsledně. I to je důvodem, proč mnoho muzeí umění nových médií nesbírá tak svědomitě, jako jiné umělecké formy. Primární role muzea, které předkládá vybraná díla v neměnné či definované podobě, je tady tak rozmělněna v závislosti na strukturách internetu. Ale právě instituce by měla pochopit, že se jedná o sbírání platformy s neustále se měnícím obsahem. Umělci, kteří tvoří New Media Art si obecně přejí, aby jejich umění bylo volně a snadno přístupné a odpovídajícím způsobem zobrazitelné. V tomto rozporu je apelace muzea na jedinečnost nebo omezenou dostupnost objektů v jeho sbírce a jedná se tedy o zatěžující problém. Je tedy nutné rozlišit, že umění nových médií nemá prostorové rozměry samo o sobě, ale jedná se vlastně o data a připojení. Počítač je realizátor díla, prostředník nových médií, který pracuje se souborem. Net-art a všechny stěžejní formy nových médií jsou instrukčními soubory, které samy o sobě rozměr nemají.

Co je v sázce?
Charakteristické rysy umění nových médií konfrontují obecné představy o podobě umění, ale je nutné zmínit, že i mnoho umělců, kteří nepracují pouze v umění nových médií, používalo tyto postupy ve svých dílech. Nepochybuji o tom, že budou nakonec nová média součástí sbírek institucí stejně jako fotografie, video a instalace. Ale kritická je současná situace, kdy hrozí ztráta zhruba třiceti let vývoje nových médií. Důležité je se naučit, jak umění nových médií sbírat. Muzea preferují sbírání originálů nebo konkrétních objektů. Knihovny se tradičně zabývají přístupem obecně dostupných objektů. Mnoho digitálních děl je snadno duplikovatelných, ale umělci mají větší zájem o jejich přístupnost než jedinečnost a neměnnost. Jak říká bývalý kurátor nových médií Walker Art Centra Steve Dietz, bude nutné, aby se pro získání otevřených licencí změnila a aktualizovala podoba sbírkové instituce do současnější podoby, která s uměním nových médií dokáže pracovat. Podle pravidel National Information Standards Organization je pro práci s digitální sbírkou dobré vytvořit digitální sbírku podle určité rozvojové politiky explicitní kolekce, tedy takové, která byla schválena a zdokumentována.

Zachování kolekce umění nových médií
Díla nových médií, jako jsou filmy, pásky, webové prohlížeče a operační systémy, se v průběhu času stala technologicky zastaralá, čelí i New Media Art vážným problémům o zachování své podoby v závislosti na technologickém vývoji. Existují metody, jak jejich podobu zakonzervovat, včetně překladu díla ze starého média do nového, digitální archivace nebo použití emulátorů k zachování díla, které je závislé na zastaralých softwarech nebo operačních systémech. Sbírání uměleckých děl přináší otázky pro obor výzkumu, prezentace i uchovávání. Je mnoho důvodů, proč je pro New Media Art problematické uchovávání – od variability jejich konektivity, rychlého tempa vývoje hardwaru i softwaru nebo fyzické poškození komponent. Pro mnoho akvizic New Media Art bude nezbytný nákup i vybavení, které zaštítí dlouhodobé fungování a ochranu jejich podoby.

Problém kurátora
Vybraná umělecká díla a zkušenosti kurátora jsou podstatou každé výstavy. Důležitými elementy, se kterými je nutné při koncipování výstav time-based media art přemýšlet, jsou čas a prostor. Digitální a time-based média vytvářejí – nebo mohou vytvářet – nový prostor přístupný lidem paralelně se rozvíjející v plynoucím čase. Tvarování „prostorových“ vztahů mezi uměleckými díly a publikem může být velmi obohacující. Umění odhalující chování umělce, chování média i účastníka přináší cenné nahlédnutí na svět, ve kterém žijeme a pochopení sebe sama. Síťová New Media Art nejsou závislá na fyzickému umístění, je tedy možné, aby instituce sdílely infrastrukturu, jako jsou servery, technický personál nebo hosting. Sbírání umění nových médií je především kurátorský problém. Tato média popírají tradiční představy ve sbírání umění. Schopnost zachovat umění nových médií zůstává v teoretické rovině a bude diskutabilní otázkou pro muzea, dokud se neudělá první krok a nezačne se sbírat kriticky a dlouhodobě. ∞


text: Anna Kodl