Rozhovor se sběratelem a mecenášem Zdeňkem Rýznerem poodkrývá jeho vztah k umění i to, jak vnímá poselství zóny pro umění 8smička v Humpolci. Dotýkáme se i toho, zda vnímá sběratelství jako investici nebo je to pro něj čistá radost. Povídáme si třeba i o tom, jak staví svoji sbírku a proč tak rád navštěvuje umělce v jejich ateliérech. A jestli opravdu potřebujete sta tisíce k tomu, abyste si mohli koupit dobré umění.

New Media Art klade množství otázek. Jakou podobu má dílo? Jak umění sbírat? Co znamená dílo zachovat? Co je vlastnictví? Všechny tyto fundamenty a struktury, na kterých jsou muzea založena, umění nových médií konfrontuje, a to zejména ve svých net-workových inkarnacích. Pro tato média je sbírání kritické. Od vynálezu webových stránek (World Wide Web) na počátku 90. let došlo k rozvoji uměleckých aktivit v nových médiích, jak přehledně dokumentují stránky Rhizome nebo archiv festivalu Ars Electronica. Proč je nesoulad mezi uměleckou činností v těchto médiích a jejich institucionálním sbíráním tak výrazný?

V pokoji mám jen postel, skříň s oblečením, stůl s notebookem, doklady v šuplíku, na zemi lampu, holé stěny a kancelářskou židli. Nesbírám věci, ale myšlenky.

„Abyste věděli, tihle praví kaktusáři, to je něco jako sekta dervišů; já myslím, že jim místo fousů rostou ostny a glochidy, tak jsou do toho zažraní.“ (Karel Čapek: Ukradený kaktus, Povídky z druhé kapsy)

Aby se sbírání nestalo shromažďováním, je nutné od fascinace, která je prvotním spouštěčem k této často celoživotní vášni, připustit racio a vědomý přístup.