Upnuté elasťáky, piškoty, propocený dres a vlasy ulízané do drdolu. Někdo si ještě povzdechne: nepohodlný večerní oblek. Podtrženo a sečteno, děsná nuda a zábava dobrá tak pro naše prarodiče doplněná o chlebíčkový nářez s džusem během přestávky. I takový obrázek se může někomu vybavit pod pojmem taneční divadlo. Jak blízko nebo daleko má ale tato představa k realitě?

Tanec ve svém nejužším vymezení jakožto samostatná disciplína představuje v určitém smyslu popelku ve srovnání s ostatními druhy performativního umění, a to jak v kvantitě produkcí, tak i v jeho finanční podpoře. Přesto nabízí v současné době mnoho odlišných forem překračujících hranice ve své nejčistší podobě a proniká do více či méně příbuzných druhů umění, využívá moderní technologie a svou kvalitou se v lecčems vyrovná rozšířenější a divácky oblíbenější činohře. V poslední době stále více i u nás ve zpracovávaných tématech do tance proniká žánr dokumentu vyrovnávající se s autentickou látkou. Svébytnost tanečního vyjadřovacího jazyka: pohyb ruky, zaklonění hlavy, určitá pozice, může být někdy dokonce srozumitelnější než záplava prázdných slov.


Piškoty a dres versus tílko a tenisky
V současné době je možné zhlédnout na pražských scénách několik inscenací, které bourají mýty o tanci jakožto abstraktním „hopsání“ po jevišti. Piškoty a dres klidně můžete pověsit doma na věšák, protože současnému tanečnímu divadlu lépe sluší tílko, tenisky, kšiltovka a nebojí se ani slova.

V prostoru Roxy / Nod uvádí své absolventské představení pod názvem Lovci Jindřiška Křivánková.

Projekt vznikl ve spolupráci se zpěvačkou a multiinstrumentalistkou Janou Kozubkovou a režisérkou Lucií Ferenzovou. Autorky toto představení označují jako „scénickou báseň a fyzické divadlo s autorskou hudbou, která vzniká v přímé interakci se scénografií a akcí na jevišti“. Lovci zachycují příběh významných českých malířek monumentální tvorby Jitky a Květy Válových, jejich vstup na akademickou půdu, první výstavy, trable s tvorbou i nečekaný odchod jedné z nich. Jindřiška Křivánková vypráví příběh verbálně i pohybem, navozuje atmosféru obrazů, zatímco Jana Kozubková doprovází její akci zpěvem a hrou na klasické i atypické nástroje (např. v podobě trubek rozvěšených po scéně). Představení si neklade za cíl předvést něco, co jste o sestrách Válových nevěděli, ale spíš zhmotnit jejich vzájemný vztah a zachytit atmosféru jejich soužití.

Biografickou látku zvolila také Markéta Vacovská a Spitfire Company ve své nejnovější, a taktéž absolventské, inscenaci One Step Before the Fall, inspirované životem boxera Muhammada Aliho. Oproti předchozímu projektu představuje One Step Before the Fall pohybové divadlo v čisté podobě. V boxerském ringu se zde za doprovodu živé hudby v podání Lenky Dusilové odehrává souboj člověka s vlastním tělem, které vlivem nemoci zrazuje a selhává. One Step Before the Fall výmluvně, ačkoli beze slov, prostřednictvím „silového tance“, vyjadřuje zcela přesně všechny pocity, až ve vás mrazí.

Na zcela opačném pólu oproti výše zmíněným dokumentárním produkcím stojí Much More Than Nothing, taneční sitcom nezávislého československého seskupení ME-SA, který vznikl ve spolupráci s tvůrčím duem Petr Šavel a Stano Dobák, umělci působícími v Bruselu. Sedm tanečníků zaplňuje prázdný prostor a v retro dresech a kostýmech ve stylu „Cvičme v rytme“ si s hravou lehkostí dělají legraci ze všeho a ze všech. Prostřednictvím plnění absurdních úkolů a úkonů dovedených až do samotné krajnosti demonstrují manipulaci člověka v dnešním světě a nezapomínají připomenout ani přetrvávající česko-slovenské soupeření. Tato hravá hříčka „All stars“ tanečníků, jak se s nadsázkou sami označují, má oproti předešlým titulům za cíl především pobavit. Originálnost tohoto představení ocenila i mezinárodní porota networku Aerowaves, když ho zařadila mezi nejlepší počiny roku 2013.

Kam v nejbližší době za inscenacemi
Výše zmíněné tituly je možné vidět na pražských scénách – Much More Than Nothing 1., 2., 3., 4. a 23. února ve Studiu Alta, One Step Before the Fall 26. a 27. března v Roxy / Nod. Na konci měsíce v termínu 22.–28. února pak proběhne v různých místech Prahy přehlídka nového divadla Malá inventura. Během ní můžete mimo jiné navštívit další zajímavé taneční projekty jako např. VerTeDance a SIMULANTE BANDE zkoumající neotřelé možnosti pohybového vyjádření zdravého a fyzicky handicapovaného člověka, tanečně-divadelní miniaturu s názvem Boxteska inspirovanou groteskou Charlieho Chaplina, či Miřenku Čechovou a Tantehorse v komiksovém představení S/He Is Nancy Joe zpracovávající téma transgender.