Přáli jste si už létat jako pták? Nebo se vznášet lehce ve větru jako peříčko či chmýří odkvetlé pampelišky? Už nemusíte čekat na sny o létání. Díky větrnému tunelu si to můžete sami vyzkoušet na vlastní kůži, a navíc vám při tom nehrozí skoro žádné nebezpečí.

Vzrušení z volného pádu si donedávna mohli vyzkoušet pouze parašutisté. Jaký při tom zažívají pocit, jsme si mohli leda poslechnout z vyprávění nebo přečíst. Ale díky vynálezu větrného tunelu (jehož vývojová historie sahá na konec 19. století) si může skoro každý, bez ohledu na věk, prožít pocit jako při seskoku z letadla. Vznik této zábavy můžeme datovat do roku 1979, kdy byl tento vynález patentovaný jako „Levitationarium“. Nadšení z této nové atrakce dalo během několika let podnět k dalším stavbám. Tunely se tak mohly začít rozšiřovat po světě. V dnešní době již existuje více než třicet tunelů a stále přibývají další. Ale i přesto, že jejich obliba stále narůstá, je tento zábavní sektor ještě mezi nejširší veřejností skoro neznámý.

U nás byl větrný tunel jako jeden z prvních v Evropě postaven v roce 2011 v Letňanech. Patří mezi ty nejvýkonnější na světě. Nejvíce ho využívají profesionální a sportovní parašutisté jako trenažér. Při pobytu v něm mají možnost natrénovat různé triky a pozice, na které při skutečném volném pádu mají maximálně jednu minutu za let. V tunelu mohou trávit mnohem více času a nekazí jim plány špatné počasí. Outdoorový skydiving se totiž v našich podmínkách provádí zejména od dubna do listopadu, kdy se může za hezkého počasí skákat z letadla. A jak víme, počasí je nevyzpytatelné. Čas uvnitř skleněného válce o průměru 4,3 metru se měří na minuty a doba v něm strávená se odvíjí od toho, zda je letec profesionál, začátečník, nebo zda je v něm úplně poprvé. Na začátek stačí tři až devět minut a budete mít dost. Oproti tomu zkušenější účastníci v něm mohou pobýt i 30 minut denně. Samozřejmě s přestávkami. Protože i když se na první pohled zdá, že se necháváte lehounce proudem nadnášet, ve skutečnosti je to sport, ve kterém je důležitá kondice. Alespoň pro ty, kteří se mu chtějí věnovat naplno. Mimochodem, v roce 2013 vydržel Petr Beránek v tunelu rekordní čas 6 hodin, 6 minut a 6 sekund.

Vertikálně vzhůru, skoro do nebes
A jak vlastně probíhá pobyt v tunelu, když se ho rozhodnete vyzkoušet? Nejprve absolvujete krátkou instruktáž, při níž vám zkušený instruktor zodpoví všechny otázky a poučí vás o bezpečnosti. Následně se převlečete do kombinézy a do uší si dáte špunty. Je to proto, že vzduch se v tunelu pohybuje vzhůru a jeho rychlost může být až 270 kilometrů v hodině. Takže si dokážete asi představit, jaký je v tunelu hluk a odpor vzduchu. A pokud ne, můžete to přirovnat k pocitu, jaký zažijete, když jedete po dálnici v autě ve velké rychlosti a vystrčíte hlavu z okénka. V tunelu je ale přece jen o trochu rychlejší vzduch než na dálnici. Nakonec si před samotným vstupem dovnitř nasadíte helmu a zaklapnete ochranné plexisklo. Společně s instruktorem vejdete dovnitř a můžete začít létat. Každý účastník popisuje jiné pocity, ale všichni se shodují, že létání je adrenalin a skvělá zábava.

Když se z prvotního letu nemůžete vzpamatovat nadšením, určitě je možnost začít zkoušet i něco víc. Každou další minutou strávenou uvnitř větrného tunelu se můžete zlepšovat a učit se nové prvky jako otočky, pohyby nahoru a dolů a další vychytávky. Když se podíváte na internet, můžete nalézt spousty videí s exhibicemi, závody i freestylovými vstupy, a stále přibývají další. Jelikož byl indoor skydiving už před dvěma lety uznán Mezinárodní leteckou federací jako oficiální sport, vzrostla nejen jeho publicita, ale začaly se pořádat i různé oficiální závody. V minulém roce dokonce proběhlo 1. mistrovství světa v indoor skydivingu, a to přímo u nás v Letňanech. Představili se tu sportovci z celého světa v různých disciplínách. Mezi ně patří například dynamic, freestyle nebo 2-way či 4-way lety (v nichž spolu létá více účastníků dohromady). Do českého tunelu se vejde celkem šest lidí najednou, ale jak říká manažerka Hurricane Factory Hanka Uríková: „Pro začátečníka není tunel nikdy dost velký.“ Bohužel další mistrovství bude až v Kanadě v roce 2017. Ale kdo ví, třeba se brzy naskytne další možnost hostit světové týmy u nás v České republice. Uvidíme.

Dá se sice říci, že tento nový sport je ještě „v plenkách“, ale roste jako z vody. Myslím si, že toto odvětví může v budoucnu ještě mnoho lidí pohltit a zaujmout. Ať už jen na jeden let, nebo na celý život. Možnost zkusit si létat je přece z hlediska historie lidstva pořád aktuální a dnes už není jen otázkou sci-fi. A díky tomu, že je tento prestižní tunel přímo v Praze, není žádný problém tento pocit lehkosti a volnosti zažít na vlastní kůži. ∞


jméno: Hanka Uríková
věk: 37 let
povolání: manažerka HF

Jsi držitelka několika rekordů, který z nich je pro tebe nejvýznamnější?
Zúčastnila jsem se několika českých rekordů, to je pro mě srdeční záležitost. Například ženského rekordu 23-way v roce 2012. Ale nejnáročnější byl určitě světový rekord před rokem v Americe v Kalifornii, kdy jsem se zúčastnila seskoku v největší sekvenční formaci. Toho si vážím nejvíc, jelikož za ním stálo nejvíce práce.

Jak vám tunel pomáhá při vaší práci a při učení parašutismu?
Je to levnější možnost učit se dobře techniku skydivingu a také si zalétat v zimě. Využíváme ho jako trenažér pro sportovce, pro které je trénink hodně důležitý. Zároveň je to i ekonomičtější než samostatné skákání z letadla. Je to také skvělá zábava. Chodí sem i lidé takzvaně z ulice.

V Čechách se v minulém roce konalo mistrovství světa v indoor skydivingu, jak moc byla příprava náročná?
Před dvěma roky byl indoor skydiving uznán jako oficiální sport. Hostili jsme úplně první mistrovství světa, takže jsme potřebovali nasadit laťku co nejvýš pro ostatní země. Bylo to velmi náročné, ale povedlo se. Vše proběhlo hladce a tak, jak mělo. Myslím, že jsme si ve světě udělali dobré jméno. ∞


jméno: Miloš Macek
věk: 27 let
povolání: programátor

Jaké sporty jsi dělal před skydivingem, nebo ještě děláš?
Nejvíc dirt jump a downhill na kole. Okrajově také skateboarding a snowboarding, který mi asi jediný zůstal do současnosti, že se občas v zimě projedu.

Přitahuje tě adrenalin, který při těchto sportech zažíváš? Nebo co tě láká vybírat si takové extrémní sporty?
Ano, nějaká část mé osobnosti vyhledává adrenalin a také překonávání sebe sama. U jmenovaných sportů ale dost převládal strach ze zranění. Oproti tomu u skydivingu tenhle pocit nemám. Je tam určitý respekt, ale převládají spíše pozitivní pocity.

Jaký největší rozdíl vnímáš mezi volným pádem a nácvikem v tunelu?
Co se týče pocitu z letu, je to skoro stejné. Ale při skoku z letadla není člověk limitován prostorem. Největší rozdíl je asi celý ten proces. Vůbec být na letišti s partou skvělých lidí, stoupat v letadle a přistávat na padáku je boží, a to v tunelu chybí.

Co bys v tomto odvětví ještě rád vyzkoušel?
Určitě bych chtěl jednou létat ve wingsuitu a možná i zkusit B.A.S.E jump. Skvělé by také bylo účastnit se nějakého národního rekordu v tomto sportu. ∞