Ačkoliv jsem prozradil pointu své úvahy již v nadpisu, neboli že lze matematicky vyjádřit pocity štěstí, dále se dozvíte, jak se v našich myslích štěstí pojí s luxusem.

Derivaci matematikové vymysleli, aby si zjednodušili geometrické funkce a jejich použití v praxi. Derivace se zabývá vlivem malých nepatrných změn na finální výsledek.

Pod pojmem „křivka vitality“ pak míním ilustraci našich vnitřních pocitů. K následující úvaze jsem vytvořil jednoduché grafy, které by měly vše vysvětlit. Jako vzorové osoby jsem zvolil imaginární dívku Evu, pana Gregora a Františku.

Luxus je pak podle mě to, co nám přináší pocity štěstí. Tedy subjektivní vnímání nadstandardu, který si každý člověk uvědomuje a vnímá po svém. Jisté podobnosti ale lze vysledovat.

1. Křivka vitality
Eva je obyčejné děvče. Jednou je najedená, jindy má hlad. Jednou se nudí, jindy se baví. Její základní pocity se pravidelně střídají a tak i její křivka vitality je vcelku pravidelná – dalo by se říci že konstantní. A matematici vědí, že pokud zderivuji konstantu, dostanu nulu. (K)’ = 0. Tedy Eva není šťastná, ale také není nešťastná. Nula od nuly pojde.

2. Odměňování
Eva se zamiluje, například do pana Gregora. Pan Gregor daruje Evě krásnou růži – její křivka vitality je náhle narušena velkým pocitem štěstí. Již nepřipomíná konstantu (H1), a když takovou křivku zderivuji, dostanu nějakou pozitivní hodnotu, tedy důkaz štěstí: (H1)’ = H2

3. Pravidelné odměňování
Eva však dostává růži od pana Gregora každý den. Ze začátku má z růže velkou radost, ale po nějaké době si na pravidelně darované růže zvykne a radost již není tak veliká. Z luxusu se stává standard. Druhá křivka vitality opět začíná připomínat konstantu: H2 = K. A proto derivace této křivky opět dává nulu: (H2)’ = 0. Druhá derivace původní křivky vitality je tedy nula: (H1)“= 0. Protože pan Gregor nosí růže každý den, Eva je bere jako samozřejmost a kdyby náhodou pan Gregor jednou zapomněl, druhá derivace by mohla dávat dokonce negativní hodnoty. Eva by z nedostání růže mohla být nešťastná a mohla by přestat mít o pana Gregora zájem.

4. Nepravidelné odměňování
Pan Gregor se poučil a poté, co se zamiloval do slečny Františky, se rozhodl pro nepravidelné odměňování. Františka má základní křivku vitality podobně konstantní jako slečna Eva. Pan Gregor přinese Františce růži, což jí udělá velkou radost a to její konstantní křivku opět naruší: (F1)’ = F2. První derivací již dává jisté pozitivní hodnoty. Pan Gregor však nedává Františce růže každý den, ale velmi nepravidelně. Navíc někdy místo nepravidelné růže daruje Františce automobil nebo dům, což jí udělá ještě větší radost a její hodnoty štěstí po druhé derivaci jsou tak stále vysoké. (F2)’ = F3. Nyní si jen pan Gregor musí dát pozor, aby se jeho odměňování nestalo pravidelným – protože jedině tak učiní slečnu Františku šťastnou. Druhou derivací křivky vitality budou vycházet pozitivní hodnoty: (F1)“= F3, jedině pokud pan Gregor zůstane nepředvídatelným a bude v jinak standardním životě Františky tím, kdo přináší subjektivní pocity štěstí a luxus.

Závěr
Na jednoduchém příkladu jsem chtěl ukázat, že pocit štěstí je relativní v závislosti na okolnostech, ale lze si jej i plánovaně navodit. Kdyby Eva žila v luxusu a od pana Gregora denně dostávala nové auto, měla by následné pocity štěstí naprosto stejné, jako kdyby od něj dostávala pravidelně růže. Neboli luxus si uvědomuje ten, kdo radosti získává nepravidelně. Samozřejmě křivku vitality neovlivňují pouze věci, které žena dostává od svého milého. Odměňovat se můžete i sami a to nejen věcnými dárky, ale i v rámci bohatství duševního.