Když se krátce po revoluci začaly prodávat první mobilní telefony, staly se vzhledem ke své ceně zbožím jen pro omezenou skupinu lidí. Dnes jej má každý a život bez něj si dokáže představit jen málokdo. Symbol přepychu se mění ze dne na den. Ale dají se vůbec s luxusem spojovat pouze hmotné statky?

Představu o luxusu mění čas a samozřejmě i zdravotní a ekonomická situace. Pro nemocného může být luxusem život bez zdravotních komplikací, pro zdravého pak vysněná dovolená nebo nové boty. Pro jiného je luxusem kvalitní vzdělání, pro dalšího klidný večer a pro třetího třeba zpěv ptáků v oblacích. Hranice obecně definovaného luxusu se pohybuje na hranici materiálního klišé (drahá auta, přepychové vily, jachty, šperky, krásné ženy) nebo klišé uměleckého (slavný spisovatel dumající nad zápletkou v altánu své pečlivě zanedbané zahrady na francouzském pobřeží). Jaká je ale skutečnost?

Čeští boháči
Pokud vezmeme za pravdivou hypotézu, že bohatí lidé žijí v luxusu, můžeme se podívat, jak žijí čeští boháči. Tedy ti skuteční boháči, dolaroví milionáři. Těm se věnoval výzkum J&T banky z letošního května a ukázal, že nejvíce oceňují kvalitu, funkčnost a spolehlivost. Nedá se tedy tvrdit, že by se všichni čeští milionáři vyžívali v módních výstřelcích nebo v okázalé spotřebě – ono také jezdit denně ve Ferrari nemusí být vždy praktické. Kdo tedy udržuje při životě výše zmíněnou stereotypní představu milionáře? Jsou to média, celebrity, filmový průmysl, reklama? Je to jen kolektivně sdílená představa střední třídy, která realitě ale vůbec neodpovídá? Tato domněnka by potvrzovala fakt, že některé značky, které Češi považují za prestižní, se ve zbytku světa mezi ty nejlepší rozhodně neřadí. Přístup Čechů k luxusu tak nadále zůstává svým způsobem provinční.

Bohatství zavazuje?
Z výzkumu mezi nejbohatšími Čechy také vyplynulo, že většina podporuje charitativní projekty. Nad tím můžeme jásat, ale zároveň se nabízí otázka, proč. Sponsoring projektů a nadací působících v České republice může být známkou patriotismu, pocitu sounáležitosti a uvědomění si svých kořenů. Tedy hmotné poděkování společnosti za poskytnutí podmínek k získání nadstandardního majetku. Měly by ale takové aktivity být povinností každého člověka, jehož konto dosahuje určité částky? Platilo by toto pravidlo i ve chvíli, kdy by někdo vystudoval v zahraničí? Anebo když mu svého času mechanismy komunistického režimu bránily v rozvoji vlastního potenciálu? Je morálně správné být bohatý a nepomáhat chudým? Kdo vůbec stanovuje morálku? A jak moc ji ovlivňují peníze a společenské postavení?

Demokratizace luxusu
Pokud by se o luxusu přemýšlelo jako o nadstandardu, mohlo by do této kategorie patřit i kvalitní vzdělání. Není to tak dávno, kdy přijetí na vysokou školu bylo daleko obtížnější než dnes – a také mnohem prestižnější. Stává se tento luxus nedostatkovým zbožím?
Lze o luxusu uvažovat i jako o odlišnosti, kvalitě či vyjádření osobitosti? V současné době narůstá počet akcí, na kterých si můžete obstarat originální doplněk do bytu či šatníku. Tyto přehlídky vybízí k individualitě a podporují originalitu. Nakolik se ale tato originalita opět stává masovou záležitostí, je už na posouzení každého jednotlivce.

Ukažte svou pravou tvář
Luxus po česku ukazuje své ledví ve vyhledávačích. Prostě chytré auto pro střední třídu se dvěma závazky, hypotékou a chalupou po rodičích, polonahá Samantha Fox v džínových kraťasech, napodobenina nábytku z doby Ludvíka XVI., logo Louis Vuitton, Špindl a Tuzex – nemohu se zbavit pocitu, že jsem se vrátila o dvacet, třicet let zpátky v čase. Ale je to ten skutečný luxus, o který já v Čechách stojím? Neztratil se v honbě za luxusem vlastní vkus?

Co považujete za luxus? Hlasujte v anketě!