Ještě pořád u nás doznívá hospodářská krize, která nejenže způsobila rapidní pokles investic do výstavby, ale zároveň odsunula práci architekta na pozici jakési drahé nadstavby. Jde snad propagovat architekturu i bez nároku na honorář, nebo to je utopie mimo zajetý systém?

Jak se mají architekti
Na začátek se trochu seznamme s pozicí architekta v České republice. Bohužel mám pocit, že spousta lidí mimo odborné kruhy má stále trochu mylnou představu o stavu této profese.

Po ukončení nějaké vysoké specializované školy máte dvě šance, jak se snažit vykonávat tuto společenskou službu. Buď se necháte zaměstnat v nějakém větším či menším ateliéru, anebo máte dost kuráže a pracujete na volné noze či založíte vlastní ateliér. Jako zaměstnanec máte větší jistotu uplatnění i stabilního finančního ohodnocení, ale zároveň nejspíše nebudete vždy dělat to, co by vás zrovna bavilo. Pokud pracujete nezávisle, můžete si víc vybírat mezi zakázkami, ale zase se budete muset více ohánět, abyste si něco opravdu vydělali. A pak tu máme ještě jeden detail, a tím je autorizace v České komoře architektů. Architekt je svobodné povolání, proto jeho práce již nepodléhá žádnému dalšímu dozoru nebo správnímu orgánu. Tudíž musíte být náležitě způsobilí pro výkon této profese, a to by měly zaručovat zkoušky do komory. Když budete náležitě dobře vybaveni, s kulatým razítkem budete již mít všude dveře otevřené. Alespoň co se týče příležitostí v různých soutěžích a jednání s úřady. Vše má svůj řád a systém, na kterém není zatím nic zvláštního. Narážíme, až když se zamyslíme nad platovým ohodnocením, které by náročnost této profese mělo reflektovat. Ano, architekt je tabulkově mezi horními pozicemi, a tak se v různých analýzách objevuje vedle manažerů atd. Tabulkové platy se ale dodržují snad jen ve státní správě. Dnes kvůli finanční krizi lidé šetří kde mohou a architekta často vnímají buď jen jako poradce nebo jako drahou nadstavbu k běžnému stavaři. To, že architekt je náležitě vystudovaný odborník, který přináší jiný pohled na věc než stavař a jiný než váš kamarád, se občas trochu zapomíná. Kromě toho se v postkomunistických zemích zatím učíme, že i nápad nebo nerealizovaná myšlenka již má svou finanční hodnotu. A do třetice je tady úroveň zde působících developerů. Občas se ptám sama sebe, proč vlastně se jim pořád tak říká, když o rozvoji území tu někdy nemůže být ani řeč. Jejich hlavním zájmem je návratnost investice a zisk. Až na pár osvícených jedinců se bohužel snaží architekta přimáčknout ke zdi a vyždímat z něj přece jen nějakou tu myšlenku za odměnu, která je někdy až pod úrovní slušnosti. Ale k nápravě těchto věcí je potřeba nejprve změnit vnímání a chování společnosti. V západních zemích bývá v žebříčku váženosti povolání architekta často v první desítce, naopak z českých žebříčků se za poslední dobu vytratilo úplně. To je ale i problém architektů, kteří se sami o žádnou osvětu nesnaží. Přece jen z dobrovolnické osvětové činnosti, která by formovala názor veřejnosti, většinou nájem nezaplatíte.

Nejen boj proti sídelní kaši
Ale je tu jedna architektonická kancelář, která tráví letní dovolenou prací a cestováním a ještě k tomu nabízí služby zadarmo. Adam Wlazel a Kateřina Vídenová z pražského studia Iguanodon se vždy v létě promění na MAK – Mobilní architektonickou kancelář – a objíždějí české vesnice s nabídkou svých služeb. V loňském roce jejich osvěta napravovala Vysočinu, a letos se zaměřují na Západočeský kraj. Plán cesty tvoří vždy síť vytipovaných obcí, v nichž se pak na týden zastaví a pracují na lokálních tématech. Jejich pole působnosti je široké. Ve své kanceláři nenabízejí jen návrhy řešení, ale fungují i jako konzultanti. Vždy se usídlí někde na návsi a čekají, kdo přijde se zakázkou, prosbou o radu nebo jiným problémem hodným architekta. Navrhují cokoli od venkovního mobiliáře přes drobnou architekturu, jako jsou například pergoly a různé přístřešky, až po rekonstrukce domů. Nezaleknou se však ani širších urbanistických témat. Zásadní je také jejich poradna, a to nejen pro běžné občany, ale především pro zastupitele obcí, kteří si často neumí poradit s legislativními nástroji územního plánování. Je proto důležité vzdělávat především vedení obcí o možnostech architektonických soutěží a výběru správné varianty při práci s územím. Protože především malé obce v blízkosti větších měst se stále více potýkají s problémem, kterému dnes všichni díky Pavlovi Hniličkovi říkáme „sídelní kaše“. Řeč je o rozvolňování okrajů urbánních sídel a postupné rozšiřování satelitní zástavby. I proto se Mobilní architektonická kancelář zaměřila na menší města a vesnice. Architekti z MAKu mají svůj pracovní plán zároveň obohacený o spoustu přínosných společenských a kulturních akcí. Protože architektura není jen o geniálním nápadu architekta, ale především o společenské diskuzi a kooperaci všech stran. Proto MAK pořádá besedy a účastní se různých anket a jarmarků na vesnicích, kde je nejlepší prostředí pro neformální (a o to přínosnější) diskuzi. Letos dokonce Wlazel a Vídenová organizovali workshopy, na kterých se občané přímo mohli naučit, jak si třeba nějaký ten mobiliář pro svou obec vyrobit sami. Svoje působení tak architekti rozšířili o předávání praktických zkušeností.

Také osvětová činnost samozřejmě něco stojí. Ale opět se tu setkáváme s přístupem, který je na hony vzdálený běžnému systému, kde vyjednáváte s klientem tak „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. MAK získal podporu ze strany státu díky grantu a společně s drobnými přispěvateli se podařilo celý záměr uskutečnit. Tím pádem se dal realizovat také základní princip projektu, tedy poskytování služeb cílovým klientům zadarmo.

V dnešní době již existuje spousta spolků a sdružení, které mají programy plné kulturně-osvětových programů z oblasti ekologie, alternativních stylů dopravy nebo participace obyvatel. Tyto organizace běžně fungují na základě grantových dotací nebo jako příspěvkové. Zásadní odlišností MAKu však je skutečnost, že architektonická kancelář nikdy nebude fungovat jako aktivistické sdružení, protože je ze své podstaty profesionální službou, která má svou cenu – a to i finanční. Dobrá architektura nikdy nebude zadarmo a každý nápad má svou hodnotu, stejně jako dobře navržený design židle nebo bot. Ale zde už jsme na tahu my, zákazníci. My rozhodujeme, jak budeme s naším prostředím nakládat a zdali budeme hledat opravdu kvalitní řešení, které něco stojí, nebo se nekriticky smíříme s první variantou, která se nám nabízí. ∞