Negativní kampaň Blesku významně ovlivnila výsledky prezidentské volby. Kvůli médii přejaté lži nějakého klučiny z Břeclavi se uspořádala obrovská rasistická demonstrace. Ale samozřejmě všichni máme vlastní názory a nenecháme se nikým zviklat.

Být v obraze a zároveň se nenechat manipulovat není vůbec jednoduché. Prvním krokem k takovému vysněnému stavu je opustit televizní přijímač a konvertovat k novinám. Ve večerních zprávách se vám totiž dostane „jen toho důležitého“ v předžvýkané podobě a s ilustračními záběry, podbarvenými tklivou hudbou. Ani váš nejoblíbenější televizní hlasatel se nebude ptát, jestli se raději chcete věnovat teroristickým útokům nebo divadelním premiérám. Noviny jsou méně citově vyděračské a umožňují volbu témat i míry informací o jednotlivých událostech (specifikem na poli tisku je pochopitelně bulvár, který se neštítí spekulací a očividné manipulace s fakty).

Ovšem takhle jednoduché to taky není. I seriózní noviny se snaží vyhovět všeobecným tendencím. Novináře ostatně někdo platí, a tak je může přímo či nepřímo ovlivňovat. Věříte víc Lidovým novinám, bezplatnému Metru nebo Mladé frontě? A má cenu nad tím vůbec uvažovat, když všechny vlastní jeden stejný Andrej Babiš? A až zmíněný miliardář povede útok na poslaneckou sněmovnu (se sdružením ANO 2011), dovolí si pokorní pisatelé napsat o něm něco nedostatečně vlídného a plyšového? Proto dalším krokem pro zorientování v mediální džungli je vlastní úsudek a hlavně ověřování faktů. Nevyvozovat z komárů žádné velbloudy a místo ukvapených závěrů si najít chybějící informace.

Záchranná síť
Zdálo by se, že úplného osvícení člověk dosáhne na internetu – v nezávislé síti informací. Ano, lze tam dohledat mnohé. Ale přímo „zprávy lidu“, které se šíří po sociálních sítích, mají daleko manipulativnější charakter než jimi odsuzovaná média. Je dojemným paradoxem, že v onom mytickém „informačním věku“ často a zvesela repostujeme explicitně rasistické „zprávy, které nám média zatajila“. Lidé dychtivě přeposílali výkřik, že nepracujícím Romům se důchod vypočítává dle průměrného platu v ČR (později dementováno Ministerstvem práce a sociálních věcí). Z drtivé většiny se jedná právě o hoaxy, které pod vlajkou informační guerilly šíří zkazky na úrovni „jedna paní povídala“.

A nejen uživatelé Facebooku jsou vinni. Pohotové zpravodajské servery tak křečovitě udržují svou aktualitu, že jeden od druhého přejímají celá hejna kachen, jako by se nechumelilo. Takhle všemi uznávanými médii prolétla zpráva o pokladníkovi vznikající Romské strany, který při založení ukradl kasu. Nejenže se jednalo o fámu, ale navíc byl jejím autorem člen tehdejší Dělnické strany. Proč opět příklad s Romy? Sílící rasistické vlny staví právě na „všeobecném naladění“ a to je skrze média snáze formovatelné, než skrze názory odborníků.

Tedy, jak z toho všeho vyjít bez úhony? Nejdůležitější je rozvaha a vůle neúplná fakta dohledat. Samozřejmě není nutné omezovat se na zmíněné nejprodávanější tuzemské deníky, lze se dopátrat i serióznějších médií. Ale té více či méně manipulující vlně neunikne žádný smrtelník. A proto je třeba mít na paměti základní poučku mediální gramotnosti: Neptejte se, jaký je obsah zprávy, ale jaký je její účel.