Na úvod bych se ráda zamyslela nad slovem soběstačnost. Jak uchopit tento stav? Být soběstačným se stává novým životním postojem. Je to paradoxní – soběstačnost je totiž stavem bazálním. Vývoj lidstva posunul význam tohoto termínu k nejednoznačnosti a odsunul jej do pozadí. Produkty, které jsme dříve zvládali obhospodařovat sami, nyní nakupujeme v obchodních řetězcích. Přestože hodnoty, které tato dnešní podoba surovin nabízí, jsou nesrovnatelné s těmi původními. My jsme ale přistoupili na akceptování nabídky. Stalo se tak naší vlastní volbou. Bylo by ale zavádějící spojovat termín soběstačnosti pouze s pěstováním vlastních potravin. Stačit sobě se odráží ve všech sférách lidské existence. Umění žít sám se sebou je dalším aspektem tohoto stavu. Ta nejdůležitější bytost, která je nám prostředníkem pro působení na této planetě, je častokrát zanedbávaná a opomíjená. Nedostává se jí zásadní pozornosti. Sami sebe necháváme žít v iluzích o možnostech života, přijímáme vštípené vzorce chování, stává se z nás neautentická naprogramovaná bytost. Jsme neautonomní. A před takovým uvědoměním, které by pro sebe sama bylo bolestnou pravdou, utíkáme do prostor, které nenabízí žádné dveře k otevření. Můžou být ale bezpečné a přinášet nám určitou jistotu funkčnosti. Proto stav svého života neměníme, ačkoli cítíme, že nejsme šťastni. Vše, co děláme, je naší volbou. V tom tkví absolutní podoba svobody, kterou aktuálně máme. Naše mysl ovlivňuje, jaký bude náš den. Jaký bude náš svět. Je pouze na nás, jakým způsobem chceme o věcech přemýšlet a jakou podobu života zvolíme. Sami tvarujeme svůj prostor. Vstupte prostřednictvím srpnového čísla do síně Soběstačnosti s mnoha inspirativními dveřmi k otevření.