V kulturní historii národa se nalézá vždy alespoň několik spolků či jedinců, pro které je recese jedním ze způsobů vnímání a poznávání světa a také možnost vyjádření. Jedním z nich byl spolek LICEON, jehož historie se odvíjela zejména v první polovině 90. let 20. století.

Spolek LICEON – Lidé cesty odněkud nikam – bylo recesistické sdružení osob s širokým záběrem a nedokončeným vysokoškolským vzděláním. Členové spolku podnikali cesty napříč různými obory lidské činnosti a bavili se aplikováním metod jednoho vědeckého oboru na obsah jiného, kombinacemi přístupů ad. Tak například prosazovali zápis chemických prvků klínovým písmem, což odůvodňovali nízkou estetickou hodnotou zápisů pouze latinkou, dále volali po psychoterapii osamoceně rostoucích stromů a mluvili o sociálním vyčleňování rostlin považovaných za plevel. Člen spolku, nedostudovaný kardiolog s vášní pro kampanologii, začal zkoumat srdce zvonů a v propojení s akustikou diagnostikoval některým zvonům srdeční arytmii. Jiný člen zkoumal schopnost motýlů požít jed a učinit se jedovatým skrze prisma adiktologie a pracoval na projektu terapeutické komunity pro tyto druhy motýlů. Příspěvky byly publikovány na bázi odborných vědeckých článků ve spolkovém časopise Neo, který byl však vydáván ve velmi malém nákladu a do současnosti se bohužel žádný exemplář nedochoval. Občas se však objeví nová vědecká metoda, která jako by náhodou kopírovala bádání členů spolku. Objev časopisu by tak mohl být zdrojem inspirace pro dnešní vědu.

Cesty za moře i do ztracena
Pramenem informací o tomto spolku je poněkud nesoustavný deník jednoho člena, pana Hynka Novotného, který se údajně našel v jeho bytě poté, co jeho autor v 90. letech 20. století odešel do Ameriky. Pokud je známo, pan Novotný dále publikuje mezioborové výzkumy pod hlavičkou různých univerzit. Ukázky z tohoto deníku publikoval autorův bratranec, pan Vilém Novotný, v měsíčníku Život je věda v roce 1999 v dubnovém čísle, bohužel jen coby krátký referát. Článek i tak vzbudil nemalý ohlas, dokonce bylo pochybováno o platnosti akademického titulu kandidát věd, kterým se pan Vilém honosil. V reakci na toto ponižující obvinění odmítl pan Novotný převzít titul honoris causa z univerzity v Honolulu, který mu měl být propůjčen za jeho přínos v bádání o problematice velárních souhlásek v původním domorodém jazyce obyvatel Havaje. Další osud pana Viléma Novotného se nepodařilo vypátrat, z akademických kruhů se stáhl do ústraní.

Osudy dalších členů spolku LICEON jsou také obestřeny tajemstvím, neboť v deníku pana Hynka Novotného jsou spolučlenové vedeni pouze pod kamarádskými jmény Lojzík, Pepe, Saša, Toník, Jeník, Míla a Jarmilka. V osobních dokumentech pana Hynka byla nalezena jen zmínka o jistém Aloisovi Křejpském, blízkém kamarádovi a spolužákovi z technického učení, a také několik skupinových fotografií osob v maskách, patrně při příležitosti masopustních oslav v blíže nespecifikované obci Lhota.

Ozvěny dnes
Přestože spolek již oficiálně nevyvíjí svou činnost, nástupci a uživatelé jeho metod se mezi námi stále pohybují. Touha objevovat nové cesty je v nás pevně zakořeněná, stejně tak vrtkavost lidského rodu. A kdo ví, k jakým objevům a pokrokům tyto cesty mohou vést… ∞