Všichni někde bydlíme. Někde uvnitř, mezi čtyřmi stěnami, někde, kde máme pocit bezpečí. Také chodíme někam do práce a do školy, ve většině případů to bývá jiný objekt než ten, ve kterém žijeme. Pro přepravu mezi těmito místy a dalšími, která navštěvujeme v rámci našeho fungování, užíváme exteriér, město, venkovní prostor, veřejný prostor… každý tomu říkáme jinak. Ale mezi těmito světy existují jisté vztahy a od každého z nich vyžadujeme jisté vlastnosti a funkce. Zároveň to, co si slibujeme od útulného bytu, nebudeme čekat od náměstí. Pojďme trochu více porozumět svému okolí i tomu, jací jsme i my samotní.

Uvnitř versus vně
Jeden architekt popsal svůj den tak, že se probudí v architektuře, snídá v architektuře, pak jde do práce architekturou, do architektury a večer se opět vrací do architektury. Ze svého bytu se přesouvá přes exteriér města do kanceláře a večer složí hlavu opět ve svém příbytku. Úroveň českých domácností říká, že péči o své obydlí, nějaké to nitro každého z nás, jsme už více méně zvládli. Někdo lépe a někdo hůře, dle svých schopností, možností a financí. Já říkám, že byt nebo pokoj, na němž se podepsala ruka obyvatele, řekne o člověku více než cokoli jiného. Nejedná se pouze o funkční uspořádání, barvy, materiály. Každá věc v domácnosti nese podpis toho, kdo ji navrhl, vyrobil a dal jí výraz, který výrobek zařadil do nějaké skupiny či stylu. I výběr stylů je vlastně obrazem zákazníka a spotřebitele. Naše útočiště má přesné atributy, jež od něj vyžadujeme – bezpečí, sebeidentifikaci, ukotvenost. Doma je žádoucí se potkat jen s lidmi, se kterými chci sdílet svůj osobní prostor. Máme k nim blízký osobní vztah a naše chování se prolíná ve společných prostorech a aktivitách. Je to naprostá konkretizace našeho bytí a vnímání. Zatímco exteriér města, venek, ulice, náměstí má úplně jiné atributy. Bohužel se o něj moc starat neumíme. Myslím si, že je to tím, že jsme jeho významu zatím pořádně neporozuměli. Exteriér města je hlavní sociální platforma pro nás všechny. Při všemožných aktivitách potkáváme pestré spektrum kolemjdoucích nebo s někým cestu sdílíme. Když je příjemné počasí, tak ve veřejném prostoru posedáváme na trávnících, sdružujeme se, sportujeme atd. Je prokázáno, že se lidé radši pohybují tam, kde můžou anonymně sledovat svoje okolí a hlavně dostatečný počet ostatních lidí. I děti si radši budou hrát někde, kde je rušno, než na uzavřeném hřišti. Člověk je družný tvor. Se specifickými nároky a požadavky. A k tomu je potřeba si uzpůsobit i vhodné prostředí. Být trochu otevřenější a vnímavější, všímat si detailně prostředí kolem nás. Udržovat estetiku a charakter města. Být kritický ve svém uvažování znamená nespokojit se jen tak s něčím. Protože čím víc nás bude chtít sdílet exteriér města, tím víc máme šancí se potkat a navzájem obohatit. ∞