V dnešní době plné spektakulárních hraných snímků jsme stále vystavováni jedné z největších lží – že film je drahý. Ano, je to pravda, zbytečné filmy jsou skutečně drahé.

Naproti tomu hand-made film, tedy rukodělný film, při jehož vytváření autor obcuje s filmovou matérií přímo bez použití kamery, představuje nejlevnější a nejsvobodnější způsob filmové tvorby dostupný každému. Oč je hand-made film levnější, o to je náročnější na trpělivost a bezbřehý idealismus tvůrce, který nad čtyřiadvaceti filmovými políčky stráví celé hodiny, aby pak projektorem proběhly za jedinou vteřinu.

Obcování s filmovou matérií
Autor kreslí nebo maluje barvami přímo na průhledný filmový pás či vyškrabává tvary do černého filmového pásu s cílem vytvořit abstraktní pohyblivý obraz. Může také proškrábat či chemicky narušovat filmovou emulzi nalezeného materiálu s již natočeným obrazem a těžit tak z napětí mezi reálným obrazem a vytvářenou grafickou strukturou. Je také možné přímo na filmový pás nalepovat různé průsvitné materiály, případně vytvářet otvory děrovačkami, průbojníky či šicím strojem atp.

Tvůrce buď zpracuje postupně políčko po políčku nebo naopak využije filmového pásu ke gestickým tahům, které vedou napříč několika políčky. Vytvořený obraz je pak promítnut projektorem na plátno, což znamená, že je ve výsledku řádově desettisíckrát zvětšen! Z každého tahu štětcem, každého škrábnutí do emulze pak vyvstanou tvary či struktury ve svých detailech neočekávané a předem nevykalkulovatelné. Princip spontánního gesta a řízené náhody na straně jedné spojený s precizností práce v rámci jednoho miniaturního filmového políčka na straně druhé tak vytváří základní pracovní metodu každého tvůrce, který se permanentně pohybuje na hranici mezi mikrometrovou přesností a náhodou.

Od znouzectnosti k DIY filmu
Za objevitele techniky hand-made filmu je považován Novozélanďan Len Lye, který se z nedostatku finančních prostředků k natočení vlastního filmu rozhodl použít vyhozené kousky filmu, které očistil. Získal čirý filmový pás a začal na něj kreslit. Přínos Lena Lye netkví jen v pouhém malování na film, ale zejména v rezignaci na filmové políčko jako na základní jednotku filmu, nanáší barvy napříč filmovým pásem a otvírá prostor informelního filmu. Tímto svým přístupem předjímá vývoj, který nastal v malířství (abstraktní expresionismus, action paintig) o celé desetiletí později. Za svého pobytu v Anglii vytvořil Len Lye řadu dnes již klasických hand-made filmů (A Colour Box – 1935, Kaleidoscope – 1935, Colour Flight – 1938), přičemž vrcholným dílem tohoto období se stal film Trade Tattoo (1937), ve kterém použil nejen abstraktních tvarů vytvořených nejrůznějšími rukodělnými postupy, ale spojil je navíc s dokumentárními záběry průmyslového života Británie, čímž dospěl ke zcela novému typu syntetického filmového obrazu, který spojuje abstraktní motivy s reálnými v rámci jednoho záběru. V padesátých letech Len Lye rezignoval na barvu, která byla vždy jeho hlavním výrazovým prostředkem, a pracoval výhradně rytím a vyškrabáváním do černého filmového pásu (Free Radicals – 1957 a Particles in Space – 1966).

Nejznámějším tvůrcem hand-made filmů se stal Skot Norman McLaren, který převzal tuto techniku od Lena Lye a dále ji zpopularizoval díky „figurativnosti“ a narativitě, které jsou pro jeho filmy typické. Celosvětový ohlas si vydobyl svým jednoduchým příběhem o boji dvou ptačích bytostí nazvaným Blinkity Blank (1955), který vznikl technikou proškrabování do filmového pásu.

Zcela nezávisle na Len Lyeovi objevil počátkem čtyřicátých let techniku hand-made filmu Američan Harry Smith, jež svoji metodu nazýval „batikovaný film“, a který ve svých raných dílech Early Abstractions spojuje geometrické tvary s informelní texturou nanášenou na film sprejem.

V roce 1963 dochází k novátorskému kroku v oblasti hand-made filmu, když Američan Stan Brakhage nalepuje ve svém filmu Mothlight na filmový pás křidélka uhynulého hmyzu a části rostlin. Už nikoli kresba či grafické gesto, ale reálný objekt sám, ve své fyzické přítomnosti, se tak stává součástí filmu!

Český hand-made film
V Čechách se hand-made film objevuje až koncem šedesátých let, kdy začíná vytvářet své první filmy Petr Skala, který byl po následující dvě desetiletí prakticky jediným u nás praktikujícím tvůrcem hand-made filmů. Aniž by přitom znal dílo Lye, Smithe či Brakhage, navazoval Skala zcela spontánně na tradici české informelní malby (Tomalík, Medek, aj.), kterou zintimnil a zkoncentroval do velikosti filmového políčka. Pro Petra Skalu představoval hand-made film jedinou možnost svobodné autorské tvorby v období normalizace, takže můžeme o jeho filmech mluvit jako o abstraktním pohyblivém obrazu osobního zápasu se světem či jako o matrici autorova nitra otištěné do materie filmu. Dílo Petra Skaly čítající na osmdesát krátkých filmů představuje jeden z nejoriginálnějších počinů v historii našeho filmu.

Do českého hand-made filmu můžeme zařadit i Martina Klappera, výtvarníka a hudebníka žijícího od poloviny osmdesátých let v Kodani, který hand-made filmy používal jako nedílnou součást koncertních vystoupení.

Z českých tvůrců generace let devadesátých se nejsvědomitěji věnoval hand-made filmu Martin Blažíček, který po vynikajících prvotinách (Neo-B – 1997, Test – 1997, Studie I – 1998 aj.) využíval techniky rukodělného filmu i ve filmových performancích, v nichž kladl důraz na materiálovou podstatu filmu a neopakovatelnost aktu filmové projekce. Právě ona bytostná nefixovatelnost je hlavní předností hand-made filmu. Každou novou projekcí se film poškozuje, barvy se stírají, nalepené objekty odpadávají, až se postupem času stává celý film nepromítatelným – jaká to radost z pokorného přijetí pomíjivosti. V dnešní době, kdy každý chce vše nesmyslně archivovat, ukládat, zachovávat, kdy se věnují horentní částky na archivaci odpadků lidské kultury, je proto samo vytváření hand-made filmů ze své podstaty očistné.