Literatura naživo performovaná v klubech a ve festivalových stanech, výstupy vměstnané do tří minut a hodnocené body od 1 do 10 jako nějaká sportovní disciplína. Má své příznivce především mezi mladými lidmi, mluví jejich jazykem a pojednává o jejich tématech – pochází totiž z jejich řad. Slam poetry je v současné době fenoménem. Jak se uchytila v Čechách a na Slovensku?

Prezentovat českou a slovenskou slamovou scénu v jednom rámci není samoúčelným aktem podloženým jen geografickou blízkostí obou států a jejich společnou historií, ale nabízí se to kvůli společné organizaci a úzké spolupráci obou scén. V České republice zažila nová forma prezentace vlastní tvorby svou premiéru v roce 2003 na festivalu Poezie bez hranic v Olomouci a od té doby probíhá každoročně národní soutěž, které předcházejí regionální kola. V roce 2006 se organizace ujalo brněnské občanské sdružení Fléda, které pořádá jak finále a regionální kola, tak nesoutěžní exhibice a další akce, které se snaží o rozšíření formátu (Slam poetry na hudebních festivalech, Slam poetry jako nový fenomén v mezinárodní komunikaci). Fléda stála i u zrodu scény na Slovensku – umělecký žánr tam v roce 2007 přenesla. V současné době má slovenský slam svoji vlastní organizační jednotku „Slam“, přičemž Fléda zůstává mateřskou organizací. A píšu-li občanské sdružení Fléda, mám na mysli především osobu Lenky Zogatové, činorodé organizátorky koncertů, festivalů, divadelních a literárních akcí v Čechách i na Slovensku a nově ředitelky Českého centra v Bratislavě.


Česko-slovenská spolupráce
Od počátku slovenské slam poetry tedy obě scény spolupracovaly. Díky své znalosti slovenského kulturního života Lenka Zogatová věděla, na koho se obrátit, aby si novou formu přednesu autorských textů zkusil. Položila tak základ skupiny lidí, kteří se tomu věnují. Zapojila rovněž zkušené české slamery, aby žánr na Slovensku prezentovali.

Několikrát do roka se konají česko-slovenská slamová vystoupení, povětšinou na území Slovenska – např. soutěž v rámci festivalu Bažant Pohoda v Trenčíně, battle na festivalu Use the City v Košicích, exhibice ve Stanici Žilina – Záriečie. Posledně jmenovaná nezávislá kulturní instituce pořádá workshopy, které vedou čeští slameři sami (doposud Bohdan Bláhovec, Bio Masha, Jan Jílek), ale i ve spolupráci se slovenskými kolegy (Stroon, Vlado Janček).

Poetry slam
Poetry slam by se dal popsat jako performování vlastních textů před publikem. Většinou vykazuje soutěžní charakter a vystupující tak podléhají následujícím pravidlům: mohou prezentovat jen vlastní texty, a to v předem určeném časovém limitu, který je pro všechny stejný (v ČR i na Slovensku jsou to běžně 3 minuty), a nesmí používat žádné rekvizity. Způsob přednesu by měl být stejně důležitý jako text samotný. Text i performance mají umožnit vzniku interakce s publikem. Divák hraje ve slamu celkově důležitou roli – z jeho řad jsou náhodně vybíráni porotci, kteří hodnotí výstupy slamerů na bodové stupnici od 1 do 10 a určují tak vítěze. V průběhu vystoupení jsou diváci vybízeni, aby dávali najevo jak svou podporu vystupujícím, tak případnou nevoli – tleskáním, dupáním, bručením, bučením, slovními komentáři. Přitom by ovšem měli mít na mysli nepsané pravidlo „respect the poet“.

Slam vznikl v polovině 80. let v Chicagu z iniciativy Marca Kellyho Smithe jako protipól k tradičním autorským čtením v literárních domech. Ty Smith považoval za nudné, bez života a přístupné jenom malé elitní skupině intelektuálů. Chtěl dostat literaturu z její slonovinové věže a demokratizovat ji – tím, že slamovat může každý, kdo se přihlásí, a že o vítězství nerozhodují literární kritici, ale sami diváci a posluchači.

Z Ameriky se poetry slam postupně šířil a stále se šíří po celém světě. Svou největší základnu má v USA, Německu a Francii, praktikuje se ale např. i v Japonsku, Izraeli, Kosovu či Súdánu. Ač se jedná o jeden formát a žánr, jednotlivé národní varianty se od sebe můžou v různých aspektech lišit.



Improvizovaná poezie?
V Americe, odkud slam pochází, i v Německu, kde je vedle Francie největší scéna v Evropě, je standardem, že si performeři své texty předem napíší a naučí se je nazpaměť nebo je při vystoupení čtou z papíru. V protikladu k tomu se specifikem českého slamu zdá být užívání metody improvizace. Dozvíte se to v rozhovorech s umělci a organizátory akcí, v rodících se pokusech o vědecké analýzy, v mediálních zprávách. Ale především sami uvidíte, když se na nějakou takovou akci vypravíte. Vyzdvihování českého improvizování (a vyzdvihování čehokoli obecně) však může vést ke zjednodušování různorodosti české formy a také k posilování představy čtenářů / diváků / posluchačů, že slam poetry rovná se improvizace. Tak to ovšem není – zda si vystupující svůj text připraví a do jaké míry, nebo si ho nepřipraví vůbec a vytváří ho až na místě, záleží jen na něm. Nikde v (nepsané) definici žánru ani v mezinárodně uznávaných pravidlech o improvizaci nic nestojí.

Pojem „improvizace“ se navíc používá dost vágně – např. je za improvizátora pravidelně označován slamer Bohdan Bláhovec, který jím vskutku je, ale „pouze“ částečným. Veřejně se hlásí k tomu, že má při svých vystoupeních vždy připravenou nějakou tematickou kostru a refrénové motivy. Až na pódiu však vzniká celková podoba textu na základě odhalování skrytých významů slov jejich rozkládáním a ponoření se do proudu asociací. Do hry bere i stávající atmosféru večera, reakce publika či performance předešlých vystupujících.

Podobným způsobem pracuje i umělkyně Bio Masha, používá při tom však jiných metod jazykové stavby a výrazně své texty rytmizuje.

http://www.alternativatv.cz/encyklopedie/play/14164/

Snad jediným „absolutním“ improvizátorem je Jakub Foll, který se snaží nepřipravovat si vůbec nic a svůj text vytváří zcela až na pódiu.

V různé míře moment improvizace do svých projevů zapojují dále např. Metoděj Constantine, Monika Serbusová nebo Honza Kistanov. Tento přístup umožňuje reagovat na nejaktuálnější dění, proto je často tematizována současná politická a společenská situace.

Další silnou linií české slam poetry je proplétání textu slovními hříčkami. Zástupci tohoto proudu jsou Jan Jílek nebo Míra Kynčl. Své texty mají precizně připravené, proto i jejich projev je čistý, „učesaný“ (na rozdíl od improvizačního, který dává prostor mnohému opakování, zakoktávání či vycpávkovým slovům, zato je však velmi živý a energický).

Zhruba od loňského roku se dá na české scéně sledovat posílení tendence rapové, kterou u nás dříve reprezentovala hlavně Masha, momentálně i Taktika a již zmiňovaný Metoděj Constantine.

Súťaž freestylovej poézie
Tím, že se slam poetry dostala na Slovensko z Čech a udržuje s českou scénou intenzivní kontakt, přejala některé její již modifikované vlastnosti. Například hned samotné pojmenování – „slam poetry“ tradičně označuje sumu textů přednesených nahlas a performovaných při kulturní události nazývané „poetry slam“ naživo před diváky. V Čechách i na Slovensku se používá pouze termín „slam poetry“ pro význam sumy textů i inscenačního formátu, respektive mezi nimi nerozlišuje.

Dalším přejatým prvkem je improvizování, ve slovenské terminologii je užíván pojem „freestyle“. Slováci šli v tomto směru o krok dál než Češi, slam si jako „freestyle“ a improvizaci přímo definovali – na oficiálních stránkách www.slampoetry.sk stojí, že „slam poetry je súťaž freestylovej poézie“ nebo „slam poetry – nezávislá improvizovaná poézia“.

Výraz „freestyle“ je součástí hiphopové terminologie (freestyle rap) a spojnice slovenského slamu se slovenským hiphopem opravdu existuje, vzpomenu Beneho a Mišu Kováče aka Bruce Lee Bratislava.

Přes rap se do slamu dostává jeho specifický rytmus i gestika, po stránce tematické sociální a politická kritika. Ne všechen slamový „freestyle“ je samozřejmě ovlivněn hiphopem, mnohdy se jedná o „prosté“ improvizování na základě asociací, které se můžou týkat čehokoli – za takového improvizátora může být považován Vlado Janček či Samuel Polák.

Zmíněni musí být také slameři, kteří si své texty připravují. Lyrička Dorota Bachratá ve svých zvukomalebných textech pracuje se slovními hříčkami, prokládá je celou škálou zvuků a klidně několikrát během jednoho textu přejde do zpěvu. Píše a přednáší slovensky a anglicky.

Nebo Palo Čejka píšící poťouchlé krátké rýmovačky za náležitě dramatického doprovodu.

Kam v nejbližší době za slam poetry?
Tradiční česká podzimní exhibice se koná 11. října v pražském Rock Café a 24. října na Moving Station v Plzni. Dále už budou následovat regionální kola a v prosinci slamové dění vyvrcholí národním finále v brněnské Flédě. Na Slovensku se budou od října konat slamová podujatia v kulturních prostorech bratislavského Batelieru, a to v pravidelné měsíční frekvenci, ve Stanici Žilina – Záriečie jsou po dobu školního roku vždy jednou za měsíc vedeny workshopy.

Za informace o slovenské scéně děkuji Nině Turčanové.