Doba je hektická. Dnes myslíme na včera a zítra. Ráno s myšlenkou na večer. Spěcháme, nemáme čas. Informací je tolik, že se v nich nemůžeme zorientovat. Reklama nám nutí neustálou potřebu něco měnit a zlepšovat. Nejistá budoucnost nás orientuje na přítomnost. Ta protéká mezi prsty.

Život v současné společnosti je značně komplikovaný. Nelze dost dobře odhadovat, které kroky povedou k cílům, jichž bychom chtěli dosáhnout. K jejich uskutečnění potřebujeme složitou soustavu prostředků. Máloco jde udělat přímo. K cílům musíme dojít postupnými kroky, které spolu často souvisí jen velmi zprostředkovaně. V této spleti se může snadno stát, že na svoje původní cíle zapomeneme.

Nejistota a nakupování
Dnešní doba je charakteristická vysokou mírou nejistoty – především pokud jde o oblast práce. Málokdo si může být jist svým místem či dlouhodobou perspektivou s ním spojenou. Mnozí sociologové (např. Bauman, Lipovetsky či Keller) v této souvislosti vysvětlují konzumní orientaci společnosti mj. poukazem na to, že se lidé spotřebou zboží či zážitků snaží ovládat svoji přítomnost. V konzumu podle nich nalézáme prostor pro vlastní sebevyjádření, pocit sebedůvěry a autenticity. V mnoha ohledech funguje jako obrana proti pocitu vlastní bezvýznamnosti. Kromě toho, co si koupíme, můžeme totiž v současném světě ovlivnit jen málo skutečností.

Stále více aspektů života vyjadřujeme věcmi. Lásku dáváním dárků, vlastní sebepojetí oblečením. Namísto sebepoznání vytváříme identity. Velkou roli v tom hraje reklama a princip fungování tržní ekonomiky. Pokud firmy nemají zkrachovat (a chtějí uspět v konkurenci), musí neustále obměňovat svoje výrobky. Ty potřebují prodat, a tak nastupuje reklama, která má za úkol vzbuzovat v lidech nespokojenost. Musí nás přesvědčit o nutnosti nového zboží a zážitku. Nezbytně tak potřebuje odvést naši pozornost od stávajícího k novému.

Tak se stává, že k málu věcí a lidí máme trvalý vztah. Nejistota budoucnosti nás přivádí k přítomnosti. Tu se ale snažíme všemožně nevnímat, nevnímat sebe, zabavit se. Tempo doby nám nabízí jen málo možností zastavit se a soustředit na přítomný okamžik. Time management a dobrá práce s diářem. „OK, příští týden na tebe mám hodinu.“

Teď a tady
Téměř vše je prezentováno jako zábava. Zprávy podbarvené muzikou nás mají pobavit, nikoli informovat. Miliony reklam, videí a nepodstatných informací denně útočí na naše smysly. Pozornost těká od jednoho tématu k jinému. Jíme u televize, nevydržíme v tichu. Televize přítomná v mnoha hospodách nás odvádí od našich spolustolovníků. Často si ji pouštíme, jen aby doma nebylo ticho. Blikající obrazovka má neuvěřitelnou schopnost udržet lidi po celé hodiny v pasivitě. Je to ale vnímání přítomnosti? Stěží. Myšlenky nám běhají všude možně. Přemýšlíme, co vše je potřeba udělat, vidět a zažít, místo abychom vnímali přítomnost.

Na ulici se nám každý den někdo snaží něco prodat. Schránky praskají pod náporem letáků se slevami. Na naše smysly působí neuvěřitelné množství podnětů a informací. Těkáme po Facebooku a sjíždíme naprosto nepodstatná videa. Pozvánek na akce je tolik, že už je mnoho lidí ani nečte.

Naše mysl je tu méně, tu více uvězněna v matrixu informační a konzumní společnosti. Mnozí lidé jsou nervózní, když se ocitnou v klidu, když by mohli přemýšlet. Žít teď a tady znamená dělat to, co právě dělám. Znamená to zalévat kytky, když zalévám kytky. Znamená to jíst, když jím. Znamená to vařit, když vařím. Umíme to ještě? A nepramení odtud mnohé neduhy dnešního světa? Odpověď nechám na vás.