Všechny hlučnější trendy jsou taková zkouška naší silné vůle. Chvíli se bez nich nemůžeme obejít, ale za pár měsíců si na ně sotva vzpomeneme. Pak si teprve uvědomíme, že jsou to jenom více či méně atraktivní zastávky na cestě, ať jedeme kamkoliv. Když budeme hodně přísní, tak jedinou jistotou, kterou ve světě (módy?) máme, jsou uniformy.

Průvodčího poznáme. Díky uniformě víme, co od něj máme čekat. „Přistoupili.“ Pozdraví nás, zkontroluje nám lístek. Víme, že se nás nebude ptát, kdy jsme byli naposled na preventivní prohlídce nebo kde jsme zaměstnaní.

Doktora poznáme. „Kdo je další na řadě?“ Pozdraví nás, zeptá se, co nás trápí, dá nám prášek. „Za čtrnáct dní si zavolejte na výsledky.“ Víme, že nám nebude kontrolovat lístek a ptát se, kam jedeme.

Policajta poznáme. Moc nezdraví. Je-li všechno v pořádku, baví se s námi, jen když si ho zavoláme. Když se něco děje, je pro nás jeho úloha významnější. Všechno se zdá být v klidu, dokud ho na jeho místě na ulici nevystřídá voják.

Vojáka poznáme. Doufáme, že se jedná o cvičení. Ve střední Evropě jako kdyby pro nás vojenská uniforma byla spíš vzpomínka. Máme dokonce takové štěstí, že to není vzpomínka na válku, ale spíš na hodiny dějepisu nebo hry s cínovými vojáčky. Ale až bude potřeba, bude zachraňovat naše životy.

Rozpoznatelnost je jejich podstata
Bílou helmu poznáme. Jsou to White Helmets, kdo přichází do rozbouraných domů jako andělé. Bohužel ne andělé svobody, ale aspoň naděje na bezpečí. Bílé helmy jsou lidé jako my. Dobrovolníci, kteří vstupují do sutin v kdysi nádherném Aleppu s vědomím, že další bomba už je možná nad jejich hlavou. Prochází domy velmi pozorně, kus po kusu. Protože co kdyby právě za tímhle torzem zdi bylo dítě, které už není slyšet, ale ještě žije?

My, tady ve střední Evropě, si můžeme na kterýkoliv večírek pořídit uniformu sexy sestřičky, zatímco dobrovolníci White Helmets patří do kolonky s reklamním sdělením „Znáte z televize“. Užijme si tenhle mír. Přišel rok 2017 a my stále vstáváme do rán plných jistoty. Že můžeme jít do práce, protože ji nikdo nesrovnal se zemí. Že když se opijeme, budeme mít kocovinu. A že když pojedeme vlakem, potkáme průvodčího a ne člověka s bílou helmou. ∞