Archetyp se z naší společnosti vytrácí, ale zároveň je v ní stále obsažen. Projevuje se v kulturních kontextech nebo zaktualizovaných obrazech. Jeskyně je nahrazena čtyřmi zdmi, v tom honosnějším případě třikrát čtyřmi. Oheň zase kamny, která ale často zůstávají studená, protože ženy touží po emancipaci a muži kvůli množství estrogenu z odpadních vod přebírají tu křehčí roli. Archetyp se tak objevuje už skoro jen v pohádkách, kde ještě stále platí, že dobro zvítězí nad zlem. Přesto lze ve společnosti objevit stále existující pravzory, které doba aktualizuje do nového vzezření. Archetyp je ale možná něco, co vytváří ve společnosti určitou stabilitu. Proto pořád hledáme, a nenacházíme. A nenacházíme, protože nalezitelné nechceme. Můžeme mít leccos, ale stojíme o nefunkční. A to občas zjistíme až zbytečně pozdě. Pohrdáme archetypy a topíme se v hledání sebe sama. Červnový Artikl zkoumá archetyp a odlišuje ho od stereotypu. Něčeho běžného, co v dnešní době přebývá. ∞