Schopnost přizpůsobit se. Obzvlášť v době turbulentních změn (ráda jsem vzkřísila tento, již kultovní, obrat) je rozvíjení adaptability jednou z možností, jak prožívat spokojenější život. Množství nových situací, požadavků i kontextů takřka nutí dynamicky reagovat a kdo ustrne, stihne akorát lamentovat, ale už nikoli žít. Změny můžou přinášet obavy a to ve všech kontextech – i v tom kulturním. Těžko se predikuje a je vyžadováno daleko více umět žít v přítomnosti, protože plány nemusí vyjít. Společností rezonují nové pojmy, nové strachy, které se pojí s technologiemi, ChatGPT se stává naším poradcem, společníkem i něčím, z čeho máme obavy. Tlak na neustálou orientaci v dění je tíživý a množství nového kolem nás začíná být nespočitatelné. Zní to jako dystopický popis, ale záleží, v jakém rozpoložení se tyto řádky přijímají. Nové věci jsou výzvou k uchopení a osvojení, jsou výstupem z rigidních poloh, růstem. Adaptabilita, jako téma dubnového Artiklu, je i důležitým tématem sociologů, kteří zkoumají dynamiku lidských interakcí v různých sociálních kontextech. Jedním z filozofů, kteří se zabývali tématem adaptability, byl Friedrich Nietzsche. Nietzsche se zaměřoval na otázky související s lidskou schopností přizpůsobit se a překonat různé výzvy a změny v životě. Ve svých dílech zkoumal koncepty jako je amor fati (láska k osudu) a Übermensch (nadčlověk), které se týkaly schopnosti jednotlivců přijímat osud s otevřeností a odvahou a přizpůsobovat se výzvám života. Naučit se být adaptabilní pomáhá lépe zvládnout stres, zlepšit produktivitu a efektivitu a posílit schopnost řešit problémy. Není třeba se obávat, přijímejme změny s otevřeností a flexibilitou, hledejme kreativní řešení problémů. A to jak v osobním životě, tak v tom turbulentním světě změn.