Jestli něco skutečně uteklo, tak bych za to považovala tento rok. Oproti zpomalení, které nastolil rok 2020 a s ním přítomná pandemie, kdy kultura nejen, že stagnovala, ale i skrze bariéry hledala nejrůznější cesty, jak se projevit, byl již tento rok, který prosincem právě končí, pln nejrůznějších projektů, témat i turbulentních společenských intervencí. Kéž žijeme v zajímavé době! Jakoby se opravdu stará čínská kletba, kterou jako motto užil kurátor Ralph Rugoff pro hlavní expozici 58. ročníku Benátského bienále v roce 2019, skutečně naplnila. Ostatně, plní se vše a to občas velmi brzy po manifestaci, jen je potřeba si co nejkonkrétněji definovat, o co žádáme a co přejeme. Vynechám jak bilancování tak i představení tohoto 120. Vydání Artiklu a ráda bych se soustředila na to, popřát nejen kultuře, ať dostane mnoho energie nejen skrze finanční toky, které velmi potřebuje pro svůj rozvoj, ale také skrze aktivitu každého jednotlivce, který jí tak utváří, rozvíjí a nechává jí růst. Tomu onomu jednotlivci pak přeji, ať méně nadává a více koná, ať aktivně hledá způsoby řešení – vždy jsou více než dva. A ať neztrácí své směřování a pěstuje trpělivost. Nic není hned. Skutečné mistrovství chce péči, pozornost a kontinuální aktivitu. A to ve všech oborech, nejen v těch uměleckých. Oslavme závěr tohoto zajímavého roku a vstupme s radostí do toho nového. Budeme jej utvářet.