Nezařaditelnost je téma zářijového Artiklu. Je to zároveň termín, který je sám o sobě paradoxem. V době nadbytku informací, kdy pro všechno potřebujeme škatulky a šuplíky, je nezařaditelnost čehokoli téměř neuskutečnitelná. Abychom cokoli dokázali uchopit, vystačíme si častokrát se sebemenším detailem. Inklinujeme pak k abstrahovaní nebo zjednodušení dané věci, abychom se odkázali k něčemu již zařazenému. Nejpřímějším příkladem může být vizuální odlišnost ve společnosti. V ní na základě rozpoznání konkrétních vizuálních jednotlivostí můžeme kohokoli lehce zařadit. Z tohoto zjednodušování pak pramení předsudky vůči různým menšinám, ať rasovým, nebo kulturním. Tento fenomén zpracoval projekt Kmeny, který snad každý četl nebo viděl. Ostatně dívka s transparentními brýlemi a její intelektuální polemika nad náhodným seskupením rostlin či uměleckou instalací evidentně zaspamovala mnoho facebookových zdí. Artikl fenomén nezařaditelnosti také zpracoval, sice méně intelektuálně, bez transparentních nebo růžových brýlí, ale s poměrně předpokládaným závěrem – čím více se někdo snaží být nezařaditelný, tím opět dojde k zařaditelnosti. Nezařaditelnost je těžko demonstrovatelná. Co mohu ale s jistotou konstatovat je, že zářijový Artikl nezařaditelný je. Vypadá sice úplně stejně jako ostatní vydání, jeho cesta k vašim rukám ale byla zcela ojedinělá. Obsah poprvé nevytvářela stálá redakce, ale mladí novináři a účastníci edukativního letního programu Artikl akademie. A posuďte sami, jestli byste ho kvalitou zařadili i k těm ostatním. ∞